Josef Hlávka

^*15. 2. 1831 Přeštice – ^†11. 3. 1908 Praha

 

 

Josef Hlávka se narodil v západočeských Přešticích do rodiny nižšího soudního úředníka a ne příliš úspěšného komunálního politika. Po gymnaziálních studiích v Klatovech vystudoval na pražské technice stavitelství a na vídeňské Akademii architekturu - jeho učiteli zde byli např. August Sicard von Sicardsburg a Eduard van der Nüll. Současně si Hlávka vydělával na studia jako pomocný dělník ve stavební firmě vídeňského českého podnikatele Josefa Šebka. Zde se i vyučil zedníkem a získal mistrovský list. Hlávka byl vynikajícím studentem, na závěr studia na Akademii získal tzv. Římskou cenu, která mu umožnila cestovat po Evropě a studovat různé architektonické styly. Po návratu do Vídně dostal darem od Šebka jeho stavební firmu a stavební koncesi a v krátké době se stal jedním z nejžádanějších vídeňských stavitelů (ve své kanceláři zaměstnával 19 architektů). Během třinácti let (1860–1873) realizoval ve Vídni na 150 významných staveb, mezi ty nejvýznamnější náleží budova dnešní Vídeňské státní opery, činžovní a obchodní domy na Ringstrasse a Mariahilferstrasse, dva kostely, šlechtické paláce, bankovní domy, budova vídeňského Arsenalu, nájemní domy a další stavby. V Praze projektoval a postavil v novogotickém stylu budovu Zemské porodnice a novorenesanční nadační domy ve Vodičkově ulici. Získal i zakázku na vybudování Biskupského rezidenčního areálu řeckokatolické církve v Černovicích na Bukovině (dnes jsou součástí Ukrajiny). Hlávka tento areál navrhl v duchu romantického historismu a za svůj projekt obdržel na světové výstavě v Paříži v roce 1867 stříbrnou medaili (dnes v tomto areálu sídlí Národní univerzita Jurije Feďkoviče).

V roce 1869 Hlávka vážně onemocněl, odešel do ústraní a stal se bohatým soukromníkem. Po deseti letech se uzdravil a začal se věnovat záchraně a obnově historických památek. Jeho přispěním byl např. opraven po povodni v roce 1890 pražský Karlův most, financoval české a německé vydání monumentální několikasvazkové Topografie historických a uměleckých památek království českého od počátků do začátku 19. století, sám do ní též autorsky přispěl. Především se ale soustředil na činnost mecenášskou. Stal se největším českým mecenášem vědy, školství a umění. Zasloužil se o založení České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze (císaře přesvědčil, aby zakládací listinu podepsal česky) a Národohospodářského ústavu. V Praze postavil kolej pro talentované a nemajetné české studenty. Založil několik nadací, z nichž největší – Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových – bez přerušení působí v oblasti podpory vědy a školství dodnes. Na svůj zámek v Lužanech zval výkvět českého umění: Antonína Dvořáka, Josefa Suka, Oskara Nedbala, Jaroslava Vrchlického, Julia Zeyera, Julia Mařáka, Josefa Václava Myslbeka, celé České kvarteto a řadu dalších umělců a financoval jejich tvorbu. Bez Hlávkovy pomoci by nemohla působit řada institucí a ústavů, z nichž některé existují dodnes. Bez jeho štědrosti by nevznikla mnohá literární, hudební či výtvarná díla, která patří do pokladnice české kultury. Především ale Hlávkovi vděčí celá řada českých vědců, techniků, lékařů, právníků, učitelů, obchodníků, průmyslníků i umělců za finanční podporu a stipendia, která jim umožnila vystudovat. Mnozí z těchto „Hlávkových rytířů“, kteří prošli Hlávkovou kolejí, žijí dodnes. Hlávka se zapojil i do veřejného a politického života, stal se poslancem Českého zemského sněmu a Říšské rady, v roce 1891 byl jmenován členem Panské sněmovny. Josef Hlávka zemřel v Praze a po vpravdě královských pohřebních obřadech byl uložen do rodinné hrobky v rodných Přešticích, kterou sám postavil.

Ve Vídni je Josef Hlávka vnímán především jako stavitel mnoha významných budov, v Česku si nejčastěji Hlávku připomínáme v jeho roli mecenáše české vědy, kultury a vzdělání, na Ukrajině je vnímán jako výsostný architekt a umělec. Hlávka je zatím jediným českým architektem, jehož dílo (areál v Černovicích) je (od roku 2011) zapsáno do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Hlávkův blízký spolupracovník a nástupce v řadě funkcí prof. JUDr. Antonín rytíř Randa nad jeho rakví pronesl tato slova: „Co v jiných zemích ke kulturním účelům poskytuje stát nebo země, z části i vyšší bohaté kruhy společnosti, to pro český národ vykonal skoro sám jediný, z lidu vyšlý bohatýr ducha a práce: Josef Hlávka! Až do posledního dechu pracoval pro svůj národ, jemuž bezmeznou láskou oddán byl.“

 

CHURAŇ Milan a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Libri, Praha 1994
RANDÁK Jan a kol., Osobnosti českých dějin. Euromedia Grup – Knižní klub, Praha 2013
Kol., Hlávkovy Lužany, Hlávkova nadace, sine