Český pravicový politik, novinář a vydavatel, jeden z „Mužů 28. října“. Za první i druhé republiky významným způsobem zasahoval do československého veřejného a politického života. Byl ministrem v několika československých vládách. Vydával štvavý a bulvární tisk. Po druhé světové válce byl obviněn z kolaborace a odsouzen na doživotí.
*14. 1. 1880 Rokycany – †21. 1. 1955 Valdice/Ilava, Československo (dnešní Slovensko)
Jiří Stříbrný se narodil jako Ferdinand Stříbrný a po studiích na vyšší průmyslové škole v Praze se začal věnovat politice. Již jako sedmnáctiletý se zúčastnil v roce 1897 zakládajícího sjezdu České strany národně sociální a brzy se stal její přední osobností. Aktivně pracoval v jejích mládežnických orgánech a zároveň působil jako redaktor stranických periodik. Velmi brzy se stal poslancem této strany v rakouském parlamentu (1911–1918). Přestože měl Stříbrný výrazné protirakouské postoje, byl v roce 1914 povolán do armády. Za své protiválečné postoje byl zatčen a poslán do pracovního tábora. V roce 1917 byl císařem amnestován a ihned na sebe upozornil ostrou řečí v parlamentu namířenou proti existenci rakouských sběrných táborů. Těsně před ukončením první světové války se stal členem Národního výboru. V říjnu 1918 se aktivně zapojil do činnosti pětice členů tohoto výboru, kteří v Praze přebírali moc od rakousko-uherských státních orgánů. Později Stříbrný tuto skupinu, k níž patřili i Alois Rašín, Vavro Šrobár, Antonín Švehla a František Soukup, označil termínem „Muži 28. října“. 28. 10. 1918 spolupodepsal vyhlášení svrchovanosti samostatného státu.
Stříbrný byl rozený politik. Od vyhlášení samostatnosti Československa až do roku 1926 sloužil jako ministr v několika vládách. Působil postupně jako ministr pošt a telegrafů, ministr železnic nebo ministr národní obrany. Jako ministr železnic byl jedním z hlavních účastníků aféry spojené s nákupem předraženého uhlí pro státní dráhy. Také působil jako poslanec za Československou národně socialistickou stranu. Jako její významný představitel ji zastupoval v tzv. Pětce (uskupení vůdců pěti klíčových politických stran první republiky). Ze strany byl vyloučen po roce 1926. Tehdy se názorově rozešel s předsedou strany Václavem Klofáčem a také s Edvardem Benešem (Stříbrný později vydal brožuru Kdo je vinen, v níž Beneše ostře a nevybíravě kritizoval).
Brzy poté založil stranu slovanských národních socialistů a zároveň se svým bratrem vybudoval úspěšné vydavatelství bulvárního tisku. Vydávali Večerní list, Polední list a Expres, noviny, které se staly symbolem pokleslé a štvavé žurnalistiky. Do voleb v roce 1929 vstoupil společně s Národní obcí fašistickou Radoly Gajdy ve volebním uskupení nazvaném Liga proti vázaným kandidátním listinám. Uskupení ve volbách jako celek příliš neuspělo, ale Stříbrný s Gajdou poslanecký mandát získali. Po krátké době spolupráce s Národní obcí fašistickou Stříbrný v roce 1930 založil novou stranu – Národní ligu. Liga stavěla svoji politiku na nacionálním šovinismu a kritice politických stran, podporovala i přímou demokracii. Za druhé republiky sám Stříbrný i jeho tisk ještě zesílili kritiku Beneše a celé první republiky. Stříbrný jako jeden z prvních začal používat termín "odbenešit". Jeho listy a politická uskupení, do nichž patřil, hlásaly také antisemitismus inspirovaný nacistickou třetí říší.
V době protektorátní se Stříbrný stáhl z veřejného života a žil ve své vile v Káraném u Čelákovic. I když své názory na Beneše nezměnil, odmítl výzvu nacistů, aby ho kritizoval veřejně. Přesto byl po válce postaven před Národní soud a odsouzen jako národní zrádce a kolaborant na doživotí. Tehdejší kritici i mnozí současní historici to označují za nespravedlivý rozsudek a spíše za pomstu za kritiku Beneše a Stříbrného postoje v meziválečném období. Ve výkonu trestu napsal dosud nepublikované paměti. Stříbrný zemřel ve vězení v roce 1955, některé prameny uvádějí, že zemřel ve věznici ve Valdicích, podle zjištění historika Rudolfa Píši měl zemřít ve věznici v Ilavě na Slovensku.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.