*27. 12. 1920 Praha – †6. 9. 2000 Praha
Jiří Sovák (vlastním jménem Jiří Schmitzer) se vyučil číšníkem, ale ihned po škole odešel k divadlu. Zpočátku působil v amatérských divadelních skupinách: v košířském ochotnickém spolku D-tvář a v kočovném Divadle práce. Během druhé světové války hrál v kabaretním divadle Živé jeviště v Rokoku a rok studoval herectví na Pražské konzervatoři. Své první angažmá získal roku 1943 v Horáckém divadle v Třebíči, po válce nastoupil do D 34 E. F. Buriana a odtud přešel roku 1952 do Divadla čs. armády na pražských Vinohradech. V roce 1966 se stal členem činoherního souboru Národního divadla, kde působil až do svého odchodu do důchodu (1984). Na scénách vinohradského a Národního divadla ztvárnil mnoho velkých rolí v dramatech významných autorů. Mnohem více však zazářil před filmovou a televizní kamerou.
Na filmovém plátně se poprvé mihl v malé vedlejší roli ve veselohře Josefa Macha Nikdo nic neví (1947), větší role začaly přicházet až v 50. letech. První získal v dobrodružném snímku Akce B (1951) a poté účinkoval v řadě válečných filmů, jako byly např. Zářijové noci Vojtěcha Jasného (1957), a hlavně ve veselohrách Zdeňka Podskalského, kde vynikl jeho komediální talent (např. Kam čert nemůže /1959/). Sovák se během své herecké kariéry objevil ve více než 160 filmových a televizních rolích. Hrál v řadě kultovních českých komedií, jako jsou třeba snímky Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero (1976) či Zabil jsem Einsteina, pánové (1969) nebo proslulé komedie Václava Vorlíčka (např. Což takhle dát si špenát /1977/). Poslední velkou filmovou roli ztvárnil ve Vorlíčkově Mladém víně (1986) a v 90. letech se už před kamerou objevoval jen sporadicky. Velmi se proslavil účinkováním v nejrůznějších televizních inscenacích, zábavných pořadech i pohádkách a nechybí v téměř žádném úspěšném českém seriálu 60.–80. let, jako Hříšní lidé města pražského (1968), Chalupáři (1975), Arabela (1980) či Křeček v noční košili (1984).
Jiří Sovák byl univerzální herec, jenž dokázal zahrát širokou škálu nejrůznějších charakterů: postavy ředitelů i pohádkových rytířů, dělníků i mistrů, sedláků i účetních, detektivů i komických zločinců, čestných vojáků i sympatických darebáků. Ke konci profesionální dráhy byli jeho doménou hlavně mrzoutští staří mládenci a nedůtkliví důchodci. Sovákovo herecké umění vynikalo charakteristickým jadrným i suchým humorem a schopností výstižně glosovat. Měl veliký smysl pro ironii a sarkasmus, jejž často podtrhoval svým typickým hlasovým projevem plným jízlivosti, posměšnosti, karikatury či spiklenectví. Roku 2000 byl vyznamenán Cenou Thálie za celoživotní mistrovství.
Jiří Sovák byl třikrát ženatý. Jeho syn z prvního manželství je známý herec a písničkář Jiří Schmitzer.
*27. 12. 1920 Praha – †6. 9. 2000 Praha
Jiří Sovák (vlastním jménem Jiří Schmitzer) se vyučil číšníkem, ale ihned po škole odešel k divadlu. Zpočátku působil v amatérských divadelních skupinách: v košířském ochotnickém spolku D-tvář a v kočovném Divadle práce. Během druhé světové války hrál v kabaretním divadle Živé jeviště v Rokoku a rok studoval herectví na Pražské konzervatoři. Své první angažmá získal roku 1943 v Horáckém divadle v Třebíči, po válce nastoupil do D 34 E. F. Buriana a odtud přešel roku 1952 do Divadla čs. armády na pražských Vinohradech. V roce 1966 se stal členem činoherního souboru Národního divadla, kde působil až do svého odchodu do důchodu (1984). Na scénách vinohradského a Národního divadla ztvárnil mnoho velkých rolí v dramatech významných autorů. Mnohem více však zazářil před filmovou a televizní kamerou.
Na filmovém plátně se poprvé mihl v malé vedlejší roli ve veselohře Josefa Macha Nikdo nic neví (1947), větší role začaly přicházet až v 50. letech. První získal v dobrodružném snímku Akce B (1951) a poté účinkoval v řadě válečných filmů, jako byly např. Zářijové noci Vojtěcha Jasného (1957), a hlavně ve veselohrách Zdeňka Podskalského, kde vynikl jeho komediální talent (např. Kam čert nemůže /1959/). Sovák se během své herecké kariéry objevil ve více než 160 filmových a televizních rolích. Hrál v řadě kultovních českých komedií, jako jsou třeba snímky Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero (1976) či Zabil jsem Einsteina, pánové (1969) nebo proslulé komedie Václava Vorlíčka (např. Což takhle dát si špenát /1977/). Poslední velkou filmovou roli ztvárnil ve Vorlíčkově Mladém víně (1986) a v 90. letech se už před kamerou objevoval jen sporadicky. Velmi se proslavil účinkováním v nejrůznějších televizních inscenacích, zábavných pořadech i pohádkách a nechybí v téměř žádném úspěšném českém seriálu 60.–80. let, jako Hříšní lidé města pražského (1968), Chalupáři (1975), Arabela (1980) či Křeček v noční košili (1984).
Jiří Sovák byl univerzální herec, jenž dokázal zahrát širokou škálu nejrůznějších charakterů: postavy ředitelů i pohádkových rytířů, dělníků i mistrů, sedláků i účetních, detektivů i komických zločinců, čestných vojáků i sympatických darebáků. Ke konci profesionální dráhy byli jeho doménou hlavně mrzoutští staří mládenci a nedůtkliví důchodci. Sovákovo herecké umění vynikalo charakteristickým jadrným i suchým humorem a schopností výstižně glosovat. Měl veliký smysl pro ironii a sarkasmus, jejž často podtrhoval svým typickým hlasovým projevem plným jízlivosti, posměšnosti, karikatury či spiklenectví. Roku 2000 byl vyznamenán Cenou Thálie za celoživotní mistrovství.
Jiří Sovák byl třikrát ženatý. Jeho syn z prvního manželství je známý herec a písničkář Jiří Schmitzer.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.