Houbaření

Houbaření je typickou českou zálibou, proto Češi bývají nazýváni národem houbařů. Ročně houby přilákají do lesa sedm lidí z deseti. 90 % zkonzumovaných hub v Česku jsou houby získané samosběrem. Houbař lesem pomalu prochází, pečlivě pozoruje okolí a hledá jedlé houby, které následně sbírá. Češi jsou schopni do „svého“ houbařského lesa cíleně dojíždět i auty třeba i s celou rodinou. Účelem není obstarání obživy, ale relaxace a potěšení. Houbař do lesa vyráží zpravidla časně zrána, a to kvůli reálnému nebezpečí, že mu houby vysbírá konkurent. Vybaven bývá košíkem a menším nožem, kterým houbu zbaví podhoubí, z něhož může vyrůst houba nová, a očistí ji. Vášniví vyznavači této činnosti zpravidla vlastní svoji hůl, jež je pro ně svým způsobem zároveň i talismanem. Zkušení houbaři také mají oblíbená a obvykle žárlivě střežená „svá místa“. Mezi další obvyklé vybavení patří pomůcka pro identifikaci hub, která houbaři pomáhá zjistit, zda je houba vhodná k jídlu, k jaké úpravě se hodí, nebo je-li jedovatá či nejedlá. Dříve jí býval ilustrovaný atlas hub, dnes jsou využívány i mobilní aplikace. V Česku lze nálezy konzultovat také v četných mykologických poradnách.

Houby mohou být zpracovány pro okamžitou spotřebu. Mezi nejoblíbenější pokrmy patří smaženice, polévka nebo houbové řízky či karbanátky. Mohou být i sušeny či nakládány pro dlouhodobé skladování. Pro sušení se houby rozkrájí na tenčí plátky a suší se na různých sítech, nakládají se buď celé, nebo nakrájené a sterilizují se. O tom, zda rostou, nebo nerostou, se lze dozvědět i ze zpráv v masmédiích. Tam se také často prezentují mimořádné nálezy. Houbaření může mít i funkci komerční, potom se houby též pěstují a jsou obvykle k dostání na farmářských trzích. Ještě častější je prodej houbařských potřeb, usnadňujících houbařům práci.

Houbaření se lze věnovat po většinu roku včetně zimních měsíců, kdy však sbírají houby jen opravdoví znalci. Značnou zálibu v tomto koníčku lze dokumentovat i existencí více než 40 obecních houbařských nebo mykologických spolků na území celé republiky. Již v roce 1921 byla založena Česká mykologická společnost, která vede také mykologickou poradnu a organizuje přednášky, velmi populární výstavy a soutěže, semináře a jiné. Jméno zakladatele společnosti Františka Smotlachy je dodnes velkým pojmem. Od roku 1919 vychází Časopis českých a slovenských houbařů, dnes Mykologický sborník, od roku 2017 je vydáván časopis Houby a houbaři.

 

 

 

 

WERNER, Vilém. Chodí houbař po lese. Vyd. 1. Havlíčkův Brod: Jiří Chvojka, 1947. 85 s. Edice Pohoda; sv. 1.

ZAPLETAL, Miloš. Výpravy za dobrodružstvím. V Knižním klubu 1. vyd. V Praze: Knižní klub, 2009. 286 s. ISBN 978-80-242-2324-7.