Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Hejkal

Hejkal

Bytost pověstí, duch lesa, jehož jméno je odvozeno od hejkání či houkání. Přebývá v lese, v němž lidé mohou zaslechnout jeho houkání, odpověď na něj je však může stát přinejmenším zdraví.


Ztvárnění hejkala na stezce v Krušných horách. Autor: Lubor Ferenc, licence: CC BY-SA 4.0, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4e/Stezka_kru%C5%A1nohorsk%C3%BDch_pov%C4%9Bst%C3%AD_-_Hejkal_Hejma.jpg
Podrobné informace

Hejkala sice vyprávění někdy popisují jako chlupatého malého mužíčka, jako ušpiněné, páchnoucí stvoření, či dokonce jako muže s velkým kloboukem, případně jako jakýkoli lesní objekt (např. pařez), charakterističtější je ovšem spíš jeho zvuková než vizuální podoba. Velmi často totiž hejkala člověk nespatří, pouze slyší šramot a praskání větviček, supění a funění nebo smích, případně ho pocítí, když mu hejkal skočí na záda. Vyprávění o této bytosti reprezentují projekce vnitřního strachu, který obvykle zažije osamělý pocestný na noční cestě. Vzhledem k tomu, že hejkal svůj les podle představ pocestných dobře zná a hlídá, nenechá si v něm plašit či lovit zvěř, řezat dříví, nebo sbírat houby. Kromě pomsty za porušování  řádu lesa či za posměch prý člověka v lese občas také pouze poškádlí. Hejkal se na rozdíl od čerta či vodníka vždy lidských obydlí straní, při příchodu do vesnice či domu člověka pustí a bleskurychle zmizí.

Hejkalovo typické chování lze sledovat velmi často také ve vyprávěních o jiných lesních bytostech, je to však především on, kdo les, obdobně jako jiné chlupaté lesní postavy slovanského folkloru, chrání. Vyniká obrovskou silou a vetřelce dokáže tlouct tak, že se mu rány již nikdy nezahojí, rdousit, či jej dokonce roztrhat. Někdy na člověka vysype ze své srsti vši a blechy, jindy nebožáka svede z cesty a dezorientuje jej. Údajně také nemá rád lichý počet, a tak je do lesa bezpečnější chodit ve dvou či jiném sudém počtu. Vyhnout se střetu s „hejkajícím mužem“ je možné i zachováním ticha, a to i při jeho vyzývavém houkání či hejkání.

 

 

 

 

 

Použité zdroje
GROHMANN, Joseph Virgil. Pověry a obyčeje v Čechách a na Moravě. Vyd. 1. Praha: Plot, 2010. 285 s. Fabula; sv. 3. ISBN 978-80-7428-050-4.
GROHMANN, Joseph Virgil. Pověsti z Čech. Vyd. 1. Praha: Plot, 2009. 253 s. Fabula; sv. 2. ISBN 978-80-7428-011-5.
HOŇKOVÁ, Iva a HARTL, Roman. Vodnické pověsti. 1. vyd. Praha: Krigl, 2006. 170 s. ISBN 80-86912-13-2.
KROLMUS, Václav. Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy. Vyd. 1. Praha: Plot, 2011-2014. 3 sv. (317; 338; 366 s.). Fabula; sv. 4, 5, 6. ISBN 978-80-7428-069-6.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.