Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Gustáv Husák

Gustáv Husák

Československý politik a osmý prezident Československa. Bývá označován jako normalizační prezident.


Licence public domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gust%C3%A1v_Hus%C3%A1k_-_o%C5%99%C3%ADznuto.JPG
Podrobné informace

*10. 1. 1913 Dúbravka (dnes součást Bratislavy), Rakousko-Uhersko (dnešní Slovensko) – 18. 11. 1991 Bratislava, Československo (dnešní Slovensko)

Husákova politická aktivita začala v roce 1929 přijetím do Komunistického svazu mládeže. Jako student bratislavské právnické fakulty vstoupil do Komunistické strany Československa, později získal titul JUDr. Bezmezně věřil politice SSSR. Byl stoupencem začlenění Slovenska do SSSR. Později zastával stanovisko, že Slovensko patří do federace s Českem, ale má disponovat značnou autonomií.

Před druhou světovou válkou pracoval v Bratislavě jako advokát. Za války se účastnil Slovenského národního povstání. Po konci druhé světové války se Husák stal předsedou Sboru pověřenců; v roce 1947 řídil slovenskou a tajnou policii. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Husák obviněn z buržoazního nacionalismu, zatčen a v roce 1954 ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí. V této době prokázal osobní statečnost, odmítl podepsat vykonstruované obvinění, a tak zachránil život nejen sobě, ale i dalším spoluobviněným. V roce 1960 se dočkal propuštění a plné rehabilitace (1963). V roce 1968 dosáhl dalšího postupu v politické kariéře a stal se místopředsedou československé vlády.

Gustáv Husák se však odvrátil od svých reformních názorů, ke kterým se dříve klonil. V srpnu 1968 změnil kurs a podpořil Leonida Brežněva. Vycházel vstříc nejrůznějším pokynům Moskvy, zradil tedy a ztratil mnoho přátel. V roce 1971 se stal prvním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Československa a poté, co byl prezident Ludvík Svoboda donucen opustit svůj úřad, stal se Husák v roce 1975 prezidentem Československé socialistické republiky (ČSSR). V rámci revolučních událostí r. 1989 dne 10. 12. 1989 jmenoval novou československou vládu a na funkci prezidenta republiky rezignoval.

Jako Slovák často hovořil směsí češtiny a slovenštiny, proto se někdy styl jeho mluvy označuje jako husákovština. Je často označován jako normalizační prezident.

Použité zdroje
BUDINSKÝ, Libor. Deset prezidentů. Vyd. 2., rozš. V Praze: Knižní klub, 2008. 292 s. ISBN 978-80-242-2142-7.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.