Fridrich Falcký

^*26. 6. 1596 zámek Deinschwang, Horní Falc (dnešní Německo) – ^†29. 11. 1632 Mohuč, Mohučské kurfiřství (dnešní Neměcko)

Fridrich Falcký byl synem falckého kurfiřta Fridricha IV. a Luisy Juliany Oranžské. Od mládí byl připravován na roli velkého státníka – dostalo se mu vynikajícího vzdělání a roku 1613 se oženil s Alžbětou Stuartovnou, dcerou anglického a skotského krále Jakuba I. Přes veškerou péči však vyrostl v pohodlného, nerozhodného člověka, který si spíše než ve státnickém rozhodování liboval v zábavách a reprezentaci a namísto vlastních sil a iniciativy raději spoléhal na boží prozřetelnost.

Po smrti svého otce se Fridrich v roce 1610 ujal vlády ve falckém kurfiřství a po dosažení plnoletosti se stal formální hlavou protestanské unie v Říši. Ačkoliv sympatizoval s bojem protestanských českých stavů s rekatolizačními snahami habsburských císařů, po vypuknutí českého stavovského povstání zůstával zpočátku neutrální. Když jej však stavové zemí Koruny české zvolili za svého krále, nabídku po delším váhání přijal a 4. 11. 1619 byl v katedrále sv. Víta slavnostně korunován. Naděje, které do falckého kurfiřta povstalci vkládali, se však ukázaly jako liché. Fridrich nedokázal získat pro povstání pomoc od svých anglických a nizozemských příbuzných a ani se nestal integrující postavou, která by mobilizovala společnost k maximálnímu válečnému úsilí. V očích Čechů mu navíc uškodily na místní poměry uvolněné mravy a ničení vnitřní výzdoby svatovítského chrámu, která se neslučovala s jeho kalvínským vyznáním. Po porážce stavovských vojsk v bitvě na Bílé hoře se Fridrich ani nepokusil o obranu Prahy a již následujícího dne město před vítěznými Habsburky opustil.

V dalším období třicetileté války si pasivní a politicky slabý Fridrich nevedl o nic lépe. Do roku 1623 ztratil i rodnou Falc, které se na jeho úkor zmocnil bavorský vévoda Maxmilián. „Zimní král“ následně strávil zbytek života v nizozemském exilu, kde se více než snaze zvrátit svůj nepříznivý osud věnoval marnotratné reprezentaci a pořádání okázalých slavností. S Fridrichovou pasivitou kontrastují osudy jeho dětí (dohromady jich měl s Alžbětou 13) – Karel Ludvík dokázal v roce 1648 získat pro svůj rod zpět Porýnskou Falc, zatímco mladší Ruprecht proslul jako royalistický vojevůdce za anglické občanské války a v anglických službách se významně podílel na kolonizaci Kanady. Nejstarší dcera Alžběta pak byla známá svým filozofickým vzděláním a bohatou korespondencí s René Descartesem.

RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.