František Josef I.

*18. 8. 1830 Vídeň, Rakouské císařství (dnešní Rakousko) – †21. 11. 1916 Vídeň, Rakousko-Uhersko (dnešní Rakousko)

František Josef I. byl synem arcivévody Františka Karla (syna císaře Františka I.) a Žofie Bavorské. Vlády se ujal po abdikaci svého strýce Ferdinanda V. roku 1848 v pouhých 18 letech. Kvůli probíhající revoluci však korunovace neproběhla ve Vídni, nýbrž v Olomouci. Konzervativně založený císař krátce poté nechal revoluční hnutí potlačit, v roce 1849 rozpustil ústavodárný sněm a během následujících dvou let v souladu se svým přesvědčením obnovil v rakouském císařství absolutistické zřízení.

Přes svůj příznačný konzervatismus dovedl být císař také pragmatikem a po prohrané italsko-rakouské válce v roce 1859 souhlasil s částečným obnovením konstitučního zřízení. Rozhodující pravomoci však nadále zůstávaly v jeho rukou. V roce 1867 pak umožnil vznik dualistického rakousko-uherského soustátí, podobné vyrovnání s českými zeměmi však odmítl. Územní ztráty říše na úkor Itálie a ztrátu vlivu v německých zemích po porážce v prusko-rakouské válce (1866) se snažil kompenzovat expanzí na Balkáně. Okupací a následnou anexí Bosny a Hercegoviny se však dostal do ostrých sporů se Srbskem a Ruskem, které po vraždě následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este 28. 6. 1914 přerostly až v první světovou válku. Vypovězení války Srbsku chápal v duchu 19. století jako věc panovnické cti, namísto tradiční krátké války však zavlekl svoji říši do světového konfliktu, který dva roky po císařově smrti vyústil v její zánik.

Osobnost Františka Josefa I. představuje dodnes pro Čechy určitý fenomén období 2. poloviny 19. a počátku 20. století. „Stařičký mocnář“, či „císař pán“, jak byl v té době nazýván, zůstává nerozlučně spojen se zásadními událostmi v období od rozpuštění kroměřížského sněmu až po rozpoutání první světové války. Tyto události pak rozhodujícím způsobem ovlivnily novodobou historii českého národa. Pro Čechy byl jakýmsi archetypem monarchie, symbolem jejího tradičního lesku a prestiže a zůstal jím dodnes. Kvůli své silně konzervativní výchově a smýšlení však zároveň nedokázal náležitě pochopit a řešit výzvy, které ohrožovaly celistvost jeho soustátí, především rostoucí nacionalismus jednotlivých národů a jejich vzájemné spory. Ani jeho pracovitost tak nezabránila tomu, aby se Rakousko-

Uhersko nepropadalo do stále hlubší krize. Nepříliš šťastný byl i jeho osobní život, v němž se musel potýkat s krachem manželství s císařovnou Alžbětou (slavnou Sissi) a sebevraždou svého jediného syna, korunního prince Rudolfa.

BAHENSKÁ, Marie et al. Habsburkové: 1740-1918: vznikání občanské společnosti. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2016. 830 stran. ISBN 978-80-7422-483-6.
HAMANN, Brigitte. Habsburkové: životopisná encyklopedie. Překlad Milan Kouřimský a Milada Kouřimská. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 403 s. ISBN 978-80-7243-455-8.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.