Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
František Halas

František Halas

Básník, původně vycházel z proletářské poezie a poetismu, ale již na počátku 30. let získala jeho poetika neobyčejně intenzivní a osobitý výraz, pramenící mimo jiné ze silného napětí mezi abstraktní myšlenkou a jejím smyslovým vyjádřením.


ČTK/Autor neznámý.
Podrobné informace

*3. 10. 1901 Brno – 27. 11. 1949 Praha

F. Halas během druhé světové války spolupracoval s deníkem Rudé právo a rovněž byl členem revolučního výboru spisovatelů. Po válce se stal předsedou Syndikátu českých spisovatelů a rok poté působil jako poslanec Prozatímního Národního shromáždění za KSČ. Nový režim jej však záhy zklamal. Bezprostředně po své smrti byl pak komunisty tvrdě kritizován a zakázán jako údajně „buržoazně úpadkový“ básník.

Jeho tvorbu ovlivnil např. Jiří Mahen nebo pobyt ve Španělsku během občanské války. V jeho prvotině Sépie (1927) poezii opojení ze života střídá nedůvěra, smutek a tragický životní pocit. Poezie už není jen zdrojem potěšení, ale také mámením, iluzí a téměř bolestným zápasem o slovo. Proti výmluvnosti poetismu stojí úspornost výrazu, uplatňuje se nezvyklý slovosled, anakolut, knižní výrazy, někdy dokonce novotvary. Svět v Halasově tvorbě nemá jistou strukturu, je naopak vzdáleným a cizím. V jeho druhé sbírce Kohout plaší smrt (1930) se již zcela vymezuje autorovo vidění. K metaforickým obrazům se přidávají smyslové a abstraktní představy.

Na počátku 30. let se Halasova poezie mění, ubývá vyostřených protikladů, verš se stává melodičtějším, objevují se dokonce i milostné básně. Ve sbírce Staré ženy (1935), která je rozdělená do pěti částí – oči, ruce, vlasy, klín, tvář – jsou znovu přítomné motivy zániku a smrti. Tyto motivy posilují obzvlášť v předválečném a válečném období, kdy byla vydána báseň Nikde (sbírka Dokořán, 1936) a některé verše z okupační sbírky Naše paní Božena Němcová (1940). Právě sbírka Dokořán je pro Halasovu tvorbu klíčová, zde se rodí jeho strohá a úsečná občanská lyrika. V období mobilizace a Mnichova ji básník rozvinul v Torzu naděje (1938).

Jedinou lyrizovanou sbírkou toho období je Já se tam vrátím (1939, vydáno 1947). V posledním titulu A co? (vydáno 1957) se básník vrací k motivu umírání, včetně předtuchy vlastního zániku a vyjadřuje své rozčarování z poválečného politického vývoje. Tato poslední sbírka mohla vyjít až na konci 50. let, protože hned po jeho smrti si jej vzal na paškál komunistický tisk v čele s literárním kritikem Ladislavem Štollem.

Použité zdroje
LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.