Český král, uherský král a rakouský císař v letech 1835–1848. Poslední korunovaný český král. I přes svá fyzická a duševní omezení, která mu nikdy nedovolila plně vládnout, si dokázal získat přízeň obyvatel monarchie svou charitativní činností.
*19. 4. 1793 Vídeň, Rakouské arcivévodství (dnešní Rakousko), – †29. 6. 1875 Praha
Ferdinand V. byl synem císaře Františka I. a jeho druhé manželky Marie Terezie Neapolsko-Sicilské. Od narození trpěl řadou fyzických i duševních problémů – měl epilepsii, abnormálně velkou hlavu s vypoulenýma očima a celkově ve vývoji zaostával. Rodina ho v mládí izolovala od okolního světa a až do devíti let byl ponechán negramotným. Později se však naučil jezdit na koni, hrát na hudební nástroje a vyučil se zahradničení. Dokázal se také dorozumět pěti jazyky a intenzivně se zajímal o technické novinky a přírodní vědy. V letech 1805–1806 při pobytu v uherských Košicích (dnes na Slovensku) zorganizoval na vlastní náklady sbírku pro chudé vdovy po rakouských vojácích. Tehdy se v souvislosti s ním poprvé objevuje přízvisko „Dobrotivý“.
Po smrti Františka I. v roce 1835 se Ferdinand ujal vlády, faktickou moc však vykonávala tzv. státní konference, v níž kromě císařových příbuzných zasedali také staří ministři Františka I., kníže Metternich a hrabě Kolovrat-Libštejnský. V roce 1836 byl Ferdinand jako poslední panovník v dějinách korunován v Praze českým králem. Během jeho vlády došlo v českých zemích k výraznému rozvoji dopravní infrastruktury (železnice, cesty, mosty) a opatrné modernizaci státní správy. Pokračující stagnace a potlačované sociální, ekonomické i politické problémy však nakonec vyústily v revoluční události roku 1848.
Po vypuknutí revoluce ve Vídni odvolal Ferdinand Metternicha a přislíbil svolání ústavodárného shromáždění. 2. 12. 1848 na přání rodiny abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. a až do smrti žil spolu se svou ženou v ústraní na Pražském hradě a na svých zámcích Zákupy a Ploskovice. Mezi Pražany si v této době získal nebývalou oblibu, stýkal se s nimi při četných vycházkách, účastnil se kulturních akcí a rozdával nemalé finanční částky na charitativní účely. Mezi jeho hosty na Pražském hradě patřila řada známých hudebníků v čele s Bedřichem Smetanou. Když Ferdinand 29. 6. 1875 zemřel, připravila mu Praha velkolepé poslední rozloučení.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.