Ferdinand Maxmilián Brokoff

^*12. 9. 1688 Červený Hrádek u Jirkova – ^†8. 3. 1731 Praha

Ferdinand Maxmilián Brokoff (též Brokof, Brokhoff, Brokov, Prokov) byl synem sochaře Jana Brokoffa, původem ze Spiše. Řemeslu se vyučil spolu s bratrem Michalem Janem Josefem v dílně svého otce, kde také získal základní zkušenosti a dovednosti. Příležitostně spolupracoval s významným dvorním architektem Johannem Bernhardem Fischerem z Erlachu a dalšími architekty (František Maxmilián Kaňka, Kilián Ignác Dientzenhofer aj.). Zemřel v poměrně mladém věku – podlehl nemoci kameníků (tuberkulóze) a byl pohřben na hřbitově u kostela sv. Martina ve zdi v Praze.

Brokoffova tvorba se vyrovnává mistrovským sochařským dílům vznikajícím v tehdejší Itálii, Francii nebo Rakousku. Proslavil se především sochami vytvořenými pro Karlův most, na kterém je Brokoffovi připisováno autorství či spoluautorství až devíti sousoší. Nejpopulárnějším z nich je skupina sv. Jana z Mathy, sv. Felixe z Valois a poustevníka sv. Ivana s postavou lidově zvanou Turek na Karlově mostě. Sochařův autoportrét nalezneme na sousoší sv. Františka Xaverského. Výpravné sousoší sv. Ignáce z Loyoly bylo zničeno povodní v roce 1890 a nebylo již nikdy umístěno zpět na most. Jeho rekonstruovaný originál nalezneme v lapidáriu Národního muzea. V evropském kontextu je Brokoff znám především pro sochařskou výzdobu Kurfiřtské kaple ve Vratislavi nebo náhrobek Johanna Leopolda Trautsona ve Vídni. Brokoff byl mistrem hlavně klasicky orientovaného sochařství monumentálního realismu. Jeho sochy se vyznačovaly nepřehnaným patosem a vnitřní napětí postav bylo vyjádřeno zpravidla mírným gestem. Postupně zdokonaloval modelaci postav a rozvíjel pojednání drapérií, kterými napodoboval řasení látky. Jeho tvorba do značné míry ovlivnila sochaře Jana Antonína Quitainera, Františka Ignáce Weisse, Václava Prachnera, Josefa a Emanuela Maxovy, Josefa Václava Myslbeka a další.

 

 

BLAŽÍČEK, Oldřich J. Ferdinand Maxmilián Brokof: [Obr. monografie]. 1. vyd. Praha: Nakl. čs. výtvarných umělců, 1957. 19, [2] s. Nové prameny; Sv. 7.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
ŠVÁCHA, Rostislav et al. Dějiny umění v českých zemích 800-2000. Vydání první. V Řevnicích: Arbor vitae societas, 2017. 991 stran. ISBN 978-80-88283-02-7.