Egon Hostovský

^*23. 4. 1908 Hronov – ^†7. 5. 1973 Montclair (New Jersey, USA)

Egon Hostovský odmaturoval v roce 1919 na gymnáziu v Náchodě, poté nastoupil na pražskou filozofickou fakultu, studia však nedokončil. Od roku 1930 působil jako redaktor nakladatelství Melantrich, Sfinx, Šolc a Šimáček. V letech 1937–1939 pracoval jako úředník na Ministerstvu zahraničních věcí. Na počátku okupace Československa přednášel v Bruselu, odkud stihl odjet napřed do Paříže, poté do Lisabonu a roku 1941 do USA. Po válce se vrátil a krátce vykonával úřednickou funkci, roku 1949 se jí zřekl a zůstal v Norsku, odkud odcestoval do Spojených států. V exilu se věnoval výuce češtiny, psal do amerických novin a působil také jako redaktor Rádia Svobodná Evropa. Rok po smrti Egona Hostovského založila jeho žena Regina Hostovská literární cenu nesoucí Hostovského jméno. Cena byla do listopadu 1989 udělována v Torontu za prózu vydanou v exilových nakladatelstvích. Poslední ocenění bylo uděleno roku 1999 a poté bylo předávání ceny z finančních důvodů zastaveno.

Ústředním tématem tvorby Egona Hostovského je izolace a osamění člověka, které přicházejí spolu se ztrátou schopnosti normální lidské komunikace a s atmosférou strachu a nedůvěry. Tyto motivy se objevují již v autorových prvních dílech souboru povídek Zavřené dveře (1926) nebo v románu Ghetto v nich (1928). Nejrozsáhlejší předválečný román Dům bez pána (1937) vykresluje nejen rozdvojení nitra postav, ale obsahuje též velké množství židovských témat včetně citací z Tóry. Kniha bývá často vnímána jako svědectví o počátcích předválečného antisemitismu. Po válce se ústředním tématem jeho tvorby stalo odcizení, pocit vykořeněnosti a fenomén dvojnictví. Ve své knize Cizinec hledá byt (1947) představil na osudu hlavní postavy putující poválečným New Yorkem podobenství o nemožnosti nalezení životní rovnováhy. Od počátku 50. let se hlavním dějištěm jeho próz staly Spojené státy a život v exilu (Půlnoční pacient /1954/; Dobročinný večírek /1957/). Za vrcholné dílo bývá považován román Všeobecné spiknutí (1961). V něm autor kromě všech předchozích motivů využívá prolínání časových rovin a pracuje s tajemstvím a náznakem. Kvůli špatnému překladu do angličtiny neměl román ihned po vydání přílišný úspěch, což Hostovský nesl velmi těžce.

Egon Hostovský je též autorem řady publicistických textů o kulturně-politickém vývoji poválečného Československa. Pojednává o českém stalinismu a analyzuje vznik mýtu o Juliu Fučíkovi. Věnoval se také tvorbě židovských spisovatelů v novější české literatuře.

JANOUŠEK, Pavel, ed. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Vyd. 1. Praha: Brána, 1995-1998. 2 sv. ISBN 80-85946-16-5.
KAUTMAN, František. Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského. 1. vyd. Praha: Evropský kulturní klub, 1993. 139 s. ISBN 80-85212-24-2.
VANĚK, Václav, ed. a WIENDL, Jan, ed. Egon Hostovský: literární dobrodružství českého židovského spisovatele ve 20. století. Vydání první. Praha: Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, 2018. 146 stran. ISBN 978-80-7308-887-3.