Eduard Vojan

^*5. 5. 1853 Praha – ^†31. 5. 1920 Praha

Eduard Vojan studoval německou reálku na Starém Městě v Praze. Nedokončil ji však a začal se místo toho učit na litografa. V únoru 1869 odešel ke kočovné společnosti Jiljího Krämera. Odtud znovu utekl a dále působil ve společnostech Emanuela Rotta (1870–1871) a Václava Brauna (1871–1873). Na jaře 1884 ho angažoval režisér a dramaturg Pavel Švanda. Hrál také v Plzni a v Národním divadle v Brně. Usiloval o získání vlastní koncese, avšak neúspěšně. Roku 1886 se vrátil ke Švandovi. Dva roky poté byl angažován v pražském Národním divadle, kde setrval až do své smrti. Během působení v Národním divadle jezdil hrát do Plzně a do Brna ke kočovným společnostem a ochotnickým spolkům, z nichž některé nesly jeho jméno. Roku 1913 byl jmenován vrchním režisérem Národního divadla. Přísně si chránil své soukromí. Nevystupoval jako recitátor a až na výjimky nevyučoval herectví. Odmítal také filmové role. Je pohřben na Olšanských hřbitovech.

Za svého předchůdce považoval především herce Františka Kolára. V divadelních společnostech Františka Pokorného, Jana Pištěka a Pavla Švandy ztvárnil široké spektrum rolí: klasický repertoár (Schiller, Shakespeare), hry realistické (Mrštíkové), psychologické (Ibsen), frašky a operety. Mnohé z postav si znovu zahrál na scéně Národního divadla. Jeho projev byl silně ovlivněn realismem a naturalismem. Spolu s jevištní partnerkou Hanou Kubešovou představoval nový styl herectví, ve kterém se herci snaží o co největší autentičnost a pravdivost. Postava Francka v Maryši bratří Mrštíků mu otevřela dveře k velkým rolím v Národním divadle. Od roku 1900 se tak stal protagonistou souboru pod vedením Josefa Kvapila. Na rolích Vojan pracoval sám a dlouho, zapracovával do nich také vlastní tvůrčí poznámky. Svým herectvím dokázal pojmout starší tradici a zkombinovat ji s principy moderního divadla.

ŠORMOVÁ, Eva a kol. Česká činohra 19. a začátku 20. století: osobnosti. Vydání první. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2015. 2 svazky (1294 stran). Česká divadelní encyklopedie. ISBN 978-80-200-2467-1.