Eduard Grégr

^*4. 3. 1827 Štýrský Hradec, Rakouské císařství (dnešní Rakousko) – ^† 1. 4. 1907 Lštění u Benešova

Eduard Grégr nejprve studoval filozofii na Vídeňské univerzitě a potom vystudoval medicínu na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě. Od roku 1854 byl asistentem světově proslulého českého fyziologa a lékaře Jana Evangelisty Purkyně. V roce 1858 se stal docentem na pražské lékařské fakultě, ale již od roku 1860 se věnoval především žurnalistice a politice. Psal do Národních listů vlastněných jeho bratrem Juliem. V letech 1861–1862 redigoval časopis Živa. V březnu 1861 byl zvolen poslancem zemského sněmu a v dalším období se věnoval převážně politice a podnikatelské činnosti (byl majitelem tiskárny, nakladatelství a knihkupectví).

S manželkou Antonií Svitirohovou měl osm dětí, tři z nich ale zemřely v dětském věku.

Eduard Grégr byl obratným, nadaným žurnalistou, autorem četných politických brožur a také výborným řečníkem. Neměl sice vůdcovské schopnosti svého bratra, ale byl svobodomyslnější. Byl představitelem a mluvčím radikálního křídla mladočechů, ostře vystupoval proti pasívní politice na zemském sněmu a později i na říšské radě a požadoval rozhodnější a samostatný postup vůči staročechům a jejich aristokratickým a klerikálním spojencům. I když oba bratry Grégry přivedl k politice František Palacký a František Ladislav Rieger, Eduard Grégr se stal neúnavným, i když ne vždy spravedlivým kritikem Riegrovým a politiky, kterou Rieger reprezentoval. Svým řečnickým talentem na přelomu 80. a 90. let 19. století výrazně přispěl k vítěznému boji mladočechů proti staročechům. Ve druhé polovině 90. let však vliv Eduarda Grégra v mladočeské straně silně poklesl. Oba bratři Grégrové se nebáli v danou chvíli překročit stín zasloužilých vlasteneckých autorit, postavit se jim na odpor a rozproudit české poměry. Přispěli tak i k vytvoření názorové plurality české společnosti. Ne vždy však vystupovali korektně a jejich kritika protivníků byla často až nevybíravá. A jak napsal Jan Randák: „Znevážili dosavadní autority národních vůdců a tradiční hodnoty. Do politické praxe vnesli dravost. Prostřednictvím tisku dovedně utvářeli veřejné mínění. Zformovali stranu, která dočasně vévodila české politické scéně. Bratři Grégrové změnili tvář české politiky 19. století.“

Randák Jan a kol., Osobnosti českých dějin. Euromedia Grup – Knižní klub, Praha 2013
Urban Otto, Česká společnost 1848 – 1918, Svoboda, Praha 1982