Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Divadlo za branou

Divadlo za branou

Světoznámé pražské divadlo, jež působilo mezi lety 1965–1972 v paláci Adria. Věnovalo se zejména činoherním inscenacím. Po roce 1989 byly podniknuty neúspěšné pokusy o jeho obnovu.


Představení v Divadle za branou, zleva Marie Tomášová, Leopolda Dostalová a Jan Tříska. ČTK/Bárta Jan.
Podrobné informace

1965–1972, 1990–1995, Praha

Divadlo za branou bylo založeno v roce 1965 režisérem a bývalým šéfem činohry Národního divadla Otomarem Krejčou a dramaturgem Karlem Krausem ve spolupráci s dramatikem Josefem Topolem a herci Janem Třískou a Marií Tomášovou. Uměleckým šéfem a později ředitelem se stal Otomar Krejča a hlavním sídlem divadla byly prostory pražského paláce Adria. Herecký soubor divadla reprezentovaly kromě již zmíněných přední české osobnosti jako Ladislav Boháč, Rudolf Jelínek, Milena Dvorská, Vlasta Chramostová či Libuše Šafránková.

Hlavním dramatikem Divadla za branou byl Josef Topol, jehož hry Kočka na kolejích (1965), Slavík k večeři (1967) nebo Dvě noci s dívkou (1972) zde byly s úspěchem uvedeny; kromě Topolových dramat tvořilo pilíř repertoáru také dílo Antona Pavloviče Čechova (Tři sestry /1966/, Ivanov /1970/ či Racek /1972/). Z dramatických textů jako takových pak vycházela poetika divadla – cílem bylo předat divákům hlavní myšlenku a smysl textu, a tedy i tematizovat smysl lidské existence, čemuž byla podřízena detailní práce dramaturgická, scénografická i režijní. Takto podaná činohra se doma i v zahraničí těšila značné divácké pozornosti a představení se během relativně krátkého období – roku 1972 bylo totiž divadlo násilně zrušeno tehdejší komunistickou vládou – dočkala rekordních počtů repríz. Oficiálním důvodem zrušení byl nevyhovující stav sálu paláce Adria, neoficiálně je to však přisuzováno spojení divadla s Otomarem Krejčou, jenž byl vyloučen z komunistické strany, a příliš volnomyšlenkářskému zaměření repertoáru. Zrušení Divadla za branou otřáslo odbornou veřejností po celém světě – za jeho záchranu bojovali např. i Edward Albee, Samuel Beckett, Arthur Miller či Pablo Neruda, nicméně marně.

Po pádu komunistické moci bylo v roce 1990 divadlo na čtyři roky Otomarem Krejčou obnoveno pod názvem Divadlo za branou II, na něž na několik měsíců v roce 1995 navázalo Divadlo za branou III. Ani jednomu z těchto projektů se však nepodařilo navázat na slávu původní scény.

Videa (1 videí)
Divadlo za branou.

Použité zdroje
Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.
PATOČKOVÁ Jana a Vít VENCL. Opožděná zpráva o likvidaci divadla. Příloha Divadelní Revue 4/2001. Praha: Divadelní ústav v Praze, 2001. ISSN 0862-5409.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.