Divadlo Semafor

1959 až dosud

Divadlo Semafor zahájilo svou historii 30. 10. 1959 hudební komedií Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Člověk z půdy. Založila ho skupina převážně neprofesionálních herců, zpěváků, loutkářů, hudebníků, výtvarníků a redaktorů pod vedením textaře, zpěváka, herce a také jednoho ze spoluzakladatelů Divadla Na zábradlí Jiřího Suchého. Ze začátku se uvažovalo o názvu Dimafor (Divadlo malých forem), ale zvítězila zkratka Semafor (SEdm MAlých FORem). Uměleckou snahou divadla bylo propojení více druhů umělecké činnosti: hudební komedie, poezie, jazzu, filmu, výtvarného umění, tance, loutek. Po několika sezonách se programové spektrum vymezilo směrem ke kabaretnímu a autorskému divadlu hudebně-dramatického typu. Poprvé hostilo diváky v tehdejším divadle Ve Smečkách (dnes Činoherní klub), během několika následujících let vystřídalo třináct působišť a roku 1964 se usadilo v pasáži Alfa na Václavském náměstí. Od roku 1993 se uskutečnilo několik dalších přesunů. Počínaje rokem 2005 se divadlo nachází v Dejvické ulici v Praze. 

Semafor se proslavil především svými autorskými hudebními představeními, která kombinovala písně a mluvené slovo zejména v podání dvojice Suchý + Šlitr. Základem divadla písniček byly původní originální texty inspirované soudobou poezií a groteskou. K popularitě repertoáru od počátku 60. let přispívalo i vydávání gramofonových desek, pořady v rozhlase a televizi. Oficiální kritika útočila na tvorbu divadla hlavně kvůli příliš „černému“ humoru (reprezentovanému přepracováním „detektivky s hudbou“ Taková ztráta krve /1960/, která se na jevišti směla objevit až po velkých změnách roku 1961). Největší úspěch divadlo sklidilo s vystoupením kabaretního pásma Jonáš a tingl-tangl (poprvé 18. 6. 1962). Tímto představením, založeným na vzpomínkách smyšleného kabaretiéra Jonáše, autoři navázali na pražskou tradici šantánů, kabaretů a music-hallů. Nejhranější bylo představení Kytice, které se od roku 1972 dočkalo více než 600 repríz a ujalo se i u jiných divadelních souborů. Kromě toho v divadle účinkovalo několik významných osobností: v letech 1965–1968 si popularitu získala autorská představení Miroslava Horníčka, v letech 1967–1990 pak diváky lákala skupina Miroslava Šimka a Jiřího Grossmanna se svým autorským text-appealovým divadlem (Besídka žáků zvláštní školy /1967/; Návštěvní den I–III /1967–1971/ a jiné).

V inscenacích Semaforu vystupovaly i mnohé tehdejší a budoucí hudební hvězdy (např. Pavel Bobek, Karel Gott, Hana Zagorová, Eva Pilarová, Waldemar Matuška, Pavlína Filipovská, Naďa Urbánková, Petra Janů a mnozí další).

Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.
Čísař, Jan: Divadla, která našla svou dobu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1966. 126 s. Horizont; sv. 4.
Justl, Vladimír. Proměny malých scén: (rozmluvy o vývoji a současné podobě českých autorských divadel malých jevištních forem). Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 1984. 302 s. Máj; sv. 416.
Kotek, Josef. Dějiny české populární hudby a zpěvu (1918-1968). Vyd. 1. Praha: Academia, 1998. 373, [32] s. ISBN 80-200-0634-6.