Divadlo Husa na provázku

1967 – dodnes, Brno

První představení tohoto divadla se uskutečnila v březnu 1968 v Procházkové síni Domu umění, poté se tento prostor stal domovskou scénou souboru na 25 let. V letech 1969–1990 muselo divadlo kvůli satirickým narážkám na podobnost příjmení generálního tajemníka Komunistické strany Československa (KSČ) Gustava Husáka z názvu vypustit slovo husa (Divadlo na provázku). V letech 1973–1978 se svými inscenacemi prosadilo mimo tehdejší Československo (Balada pro banditu /1975/, Am a Ea /1973/). Po sametové revoluci společně s HaDivadlem spustilo projekt Centra experimentálního divadla (CED). Roku 1993 se divadlo akcí Posledních 24 hodin rozloučilo se scénou Domu umění a přestěhovalo se do zrekonstruovaného Domu pánů z Fanalu. 

Myšlenka experimentálního divadla se zrodila v okruhu dramaturga Bořivoje Srby. Konkrétní podobu získala ve studentském semináři na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU). Název Husa na provázku byl přejat z knihy libret básníka a dramaturga Jiřího Mahena. Vedle práce kmenových režisérů (Eva Tálská, Zdeněk Pospíšil, Peter Scherhaufer) se zde objevila první autorská inscenace herce a mima Bolka Polívky Příběhy z rodných hor (1971, později pod názvem Strašidýlka). Umělecké zaměření souboru představuje například text Programová východiska (1971). Mezi hlavní principy patří experimentování, dramatická otevřenost, hraní v nepravidelném prostoru (pro každou inscenaci se počítalo s jiným uspořádáním scény a hlediště) a fyzická a hudební připravenost herců. Tento model byl značně inspirován Burianovým divadlem D34. Od poloviny 70. let začalo být divadlo vnímáno jako součást protirežimní opozice. Výrazná byla též éra pod uměleckým vedením Vladimíra Morávka (2005–2017), jehož tvorba se vyznačuje surrealistickou, téměř hororovou obrazností. S tímto divadlem jsou také spojena jména herců Ivany Hloužkové, Pavla Zatloukala, Vladimíra Hausera nebo Jiřího Pechy.

Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000.
JUST, Vladimír. Proměny malých scén: (rozmluvy o vývoji a současné podobě českých autorských divadel malých jevištních forem). Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 1984. 302 s. Máj; sv. 416.