Dikobraz

Zakladatelem Dikobrazu byl spisovatel Jaroslav Vojtěch, který po druhé světové válce sestavil redakci z prozaika Václava Laciny, výtvarného redaktora Ondřeje Sekory a novináře Zdeňka Vavříka. Plánoval vydávat nezávislý humoristický časopis pro každého bez ohledu na jeho politické přesvědčení. První číslo vyšlo v červenci 1945. V poválečných letech periodikum zveřejňovalo karikatury Hitlera a Mussoliniho a oslavovalo spojence. Kromě toho se zaměřovalo na kritiku kolaborantů, např. Adiny Mandlové, Lídy Baarové nebo Vlasty Buriana. Roku 1946 se do vedení dostal novinář Zdena Ančík, který se o rok dříve aktivně podílel na čistkách ve Spolku českých novinářů. Od února 1948 se periodikum stalo oficiálně prorežimním časopisem. Na jeho stránkách byly podporovány čistky a zesměšňovány „přežitky buržoazní společnosti“ jako prostituce, katolická církev, továrníci, bankéři nebo členové Sokola. Velký prostor byl věnován soudnímu procesu s Miladou Horákovou. V letech 1951–1952 zastával funkci šéfredaktora spisovatel Pavel Kohout. Časopis se soustředil především na karikování kapitalismu a na budování kultu osobnosti Stalina. Na konci 50. let byl velmi úspěšný, na každé vydání se stály velké fronty. Dikobraz si zakládal na své výtvarné stránce, ale komiks využíval jen velmi opatrně. Nejvýraznější díla zde otiskla dvojice výtvarníků Adolf Born a Oldřich Jelínek. Do satirického týdeníku také přispíval spisovatel Miloš Nesvadba cyklem Otec a já.

Za krátkodobého politického uvolnění po Stalinově smrti se časopis pod vedením Eduarda Littmana výrazně liberalizoval, přesto zůstal nástrojem propagandy. Upustil od kultu osobnosti a satira začala být namířena proti „západním hodnotám“. Výjimku představovalo období od ledna do srpna 1968, kdy periodikum reflektovalo změny ve společnosti a téměř z jeho stran zmizela propagandistická satira. Od 60. let s časopisem spolupracovali autoři jako Vladimír Jiránek, Jaroslav Kerles, Jan Kristofori, Jiří Winter Neprakta, Vladimír Renčín, Jan Vyčítal a mnoho jiných. Po srpnu 1968 směli někteří autoři v časopise publikovat pouze pod pseudonymem. Po sametové revoluci došlo k pokusu o obnovení časopisu pod názvem Nový Dikobraz. Toto periodikum zaniklo roku 1995.

JANOUŠEK, Pavel, ed. a ČORNEJ, Petr, ed. Dějiny české literatury 1945-1989. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007-2008. 4 sv. ISBN 978-80-200-1527-3
PROKŮPEK, Tomáš et al. Dějiny československého komiksu 20. století. Vyd. 1. Praha: Akropolis, 2014. 3 sv. ISBN 978-80-7470-061-3.
TLUŠŤÁK, Hynek. Politická satira v časopise Dikobraz v období 9/1968 - 12/1968. Bakalářská práce. FSV UK: 2016.