Československý vlčák

Československý vlčák je českým národním psím plemenem. První úspěšný pokus o křížení proběhl v roce 1958 v chovné stanici pohraniční stráže v Libějovicích. Pes je výsledkem křížení německého ovčáka se samicí vlka karpatského. Poprvé bylo znění standardu vypracováno již v roce 1966 a koncem roku 1981, po usilovném jednání s Ústřední kynologickou komisí, povolil Český svaz chovatelů zápis plemene do plemenné knihy. V březnu roku 1982 byl v Brně založen Klub chovatelů československého vlčáka.

Československý vlčák je pes velmi aktivní, bystrý a všestranný, z chovatelského hlediska však náročný na majitelův čas. Je to pes, který žije s majitelem, ne vedle něj a jako potomek vlka považuje nezájem za vyloučení ze smečky. Na oplátku ale může člověku nabídnout výjimečné zážitky a věrnost. Má výborný čich a je dobrým stopařem. Zvláště štěňata si stále udržují tzv. maximální vzdálenost, když se majitel na procházce vzdálí, snaží se ho dohonit nebo najít. Vlčák je učenlivý a bystře reagující, samotný vývoj štěněte je neobyčejně rychlý, někdy již třítýdenní štěňata umí přijímat masitou potravu. Určitou zvláštností je, že československý vlčák poměrně málo štěká a naproti tomu dokáže stejně jako vlk výt několika způsoby. Jistým problémem mohou být zachované lovecké instinkty, které však lze vhodnou výchovou eliminovat.

Současný standard československého vlčáka byl navržen Československem v roce 1988, schválen byl Generálním shromážděním Mezinárodní kynologické federace následující rok. Jako země původu je uvedeno Československo, po jeho rozdělení převzala patronaci nad plemenem Slovenská republika. Oficiálně je československý vlčák evidován jako pracovní pes se žlutošedým až stříbrnošedým zbarvením. Jeho výška v kohoutku je nejméně 60 cm.

 

 

FINDEJS, Jan et al. Česká národní plemena psů: historie a vznik plemen, standard, vlastnosti a využití. Vyd. 1. Praha: Plot, 1998. 187 s. ISBN 80-238-2833-9.