Ústřední požadavek českých politických elit od poslední třetiny 19. století do první světové války, jímž se pokoušeli vyřešit nerovnoprávné postavení českého národa v rámci Rakouska-Uherska. Fakt, že požadavek nebyl naplněn, významně ovlivnil postoj Čechů k monarchii.
O tzv. česko-rakouské vyrovnání začali čeští političtí představitelé usilovat po roce 1867 v reakci na zklamání, které mezi Čechy vyvolal vznik Rakouska-Uherska. Rakousko-uherské vyrovnání totiž zcela pominulo české nároky a stavělo český národ ve srovnání s Němci a Maďary do nerovnoprávného postavení. Čeští politici v čele s Františkem Palackým proto požadovali, aby se stejného vyrovnání dostalo i Čechům, když už ne v rámci celé monarchie, tedy alespoň v její rakouské části, v tzv. Předlitavsku. V širší rovině pak usilovali o celkovou federalizaci monarchie, která by zajistila rovnoprávné postavení všem jejím národům.
Císař a předlitavské úřady se k českým požadavkům stavěli s určitým pochopením. V roce 1871 dojednali čeští politici s vídeňskou vládou tzv. fundamentální články, podle nichž měly Čechy (nikoliv Morava a Slezsko) získat v rámci Předlitavska určitou autonomii a měly být rozděleny na jazykově české a německé okresy. Po ostrém nátlaku českých Němců, kteří se obávali ztráty svého privilegovaného postavení, však císař František Josef I. návrh nakonec odmítl. Neúspěch fundamentálních článků vyvolal v české společnosti značné zklamání a vedl na příštích osm let k protestní neúčasti většiny českých poslanců na jednáních říšské rady.
Od konce 70. let 19. století se čeští poslanci pokoušeli dosáhnout svých cílů postupnými kroky (tzv. drobečková politika staročechů a etapová politika mladočechů). Vydobyli si tak na vládě sice některé úspěchy v jazykové a kulturní oblasti, naráželi však na odpor českých Němců. Ti naopak usilovali o ustavení němčiny jako jediného státního jazyka a o rozdělení Čech na jazykově německé a smíšené oblasti, aniž se připouštěla existence oblastí ryze českých. Německé požadavky přitom narážely na neméně intenzivní protesty a obstrukce Čechů.
Zhoršujícím se vztahům mezi Čechy a Němci se přitom dalo zamezit. Svědčí o tom tzv. moravské vyrovnání z roku 1905, které na Moravě oběma národnostem zajišťovalo přiměřená jazyková, kulturní a politická práva. V Čechách s početnější německou menšinou však podobného kompromisu dosaženo nebylo, vzájemná nevraživost Němců a Čechů se zde naopak vyhrotila natolik, že ve svém důsledku výrazně přispěla během první světové války k rozpadu Rakouska-Uherska.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.