České divadelní herectví

Počátky českého hereckého umění lze spatřovat v období středověku např. u tzv. žakéřů, kteří potulně vystupovali s často žertovnými scénkami. Herectví se zpočátku vyznačovalo zdůrazňováním výrazných stránek charakteru. Herectví, často založené na improvizaci, se stalo důležitým aspektem kočovných skupin v období baroka. Klasicistní herci pak vyzdvihovali sociální charakteristiku postav.

První čeští profesionální herci byli na českém území od konce 18. století. V první polovině 19. století v pražském profesionálním souboru působil také jako herec Josef Kajetán Tyl, společně s Annou Kolárovou či Annou Rajskou. Herectví období romantismu zprostředkovávalo postavy v základních povahových rysech; pozdně romantickým herectvím vynikli Karel Šimanovský či Otýlie Sklenářová-Malá. Podrobná dokumentace člověka se stala součástí realistického herectví konce 19. století – vůdčí osobností byl herec Národního divadla Josef Šmaha, mezi další představitele pak patřili Jindřich Mošna či František Karel Kolár.

Na počátku 20. století začalo v českém kontextu převládat herectví psychologické. V Národním divadle pod vedením Jaroslava Kvapila v tomto směru vynikli Hana Kvapilová, Marie Hübnerová nebo Eduard Vojan. České herectví pak výrazně ovlivnil expresionismus, jenž byl v Národním divadle spjat především s Karlem Hugem Hilarem – důraz byl kladen na zachycení podstaty dramatické postavy. Mezi nejvýznamnější herecké osobnosti Hilarovy éry patřili Václav Vydra, Bedřich Karen, Bohuš Zakopal či Anna Iblová. V meziválečném období pak vynikly avantgardní herecké poetiky Emila Františka Buriana, Jana Wericha či Jiřího Voskovce. Po roce 1948 byly v dramatickém herectví prosazovány principy socialistického realismu – přesto v této době vyrostla velmi silná herecká generace a zaujalo mnoho výrazných hereckých osobností, mezi něž patřil Karel Höger, Ladislav Pešek, Jan Tříska či Rudolf Hrušínský nejstarší. 80. léta a prostředí studiových divadel a malých scén, stejně jako revoluční rok 1989, umožnila nástup nových hereckých trendů a technik.

BARTOŠ, Jaroslav et al. Dějiny českého divadla. I, Od počátků do sklonku osmnáctého století. 1. vyd. Praha: Academia, 1968. 425 s.
ČERNÝ, František. Kapitoly z dějin českého divadla. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000. 410 s. ISBN 80-200-0782-2.
Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.
HYVNAR, Jan. O českém dramatickém herectví 20. století. 1. vyd. Praha: KANT pro Akademii múzických umění v Praze, 2008. 319 s. Disk. Velká řada; sv. 6. ISBN 978-80-86970-63-9.