Budyšínský rukopis

asi 1420

Budyšínský rukopis je sborník polemických básní a prozaických skladeb, odrážející události roku 1420: Zikmundovu porážku na Vítkově, vyhlášení Čtyř artikulů a založení Tábora. Obsahuje skladby Žaloba Koruny české, Porok Koruny české a Hádání Prahy s Kutnou Horou.  Žaloba Koruny české a Porok (tj. pokárání) Koruny české jsou ostrá napadení krále Zikmunda a kostnického koncilu, Hádání Prahy s Kutnou Horou představuje spor husitství a katolictví, vedený před Kristovou soudnou stolicí personifikovanými městy – husitskou Prahou, „ženu krásnú bez ohavy, jasných očí, múdré řeči“, a katolickou Kutnou Horou, „ženkú pohrbilú“, jež šilhajíc a hledíc k zemi, šišlá „řečí ulyzavú“, řečí plnou úšklebků.

Jméno autora básní zapsaných v tzv. Budyšínském rukopisu dodnes stále neznáme, pokusy některých historiků ztotožnit ho s Vavřincem z Březové se ukázaly mylné. Autor v textu vystupuje jako představitel pražského radikálního husitství. Přestože však promlouvá jménem Prahy, má názorově blízko k táboritům, nikoli k oficiální kališnické Praze té doby. Básník se opírá v argumentaci o Starý zákon, obhajuje táborskou ideologii. Efektně pracuje se slovesnými prostředky, které byly v české literatuře vypracovány ještě latinskou rétorikou, ale v průběhu 14. století již zdomácněly. Mezi ně patří mimo jiné slovní hříčky, básnické etymologie či zvukomalba.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.