Divadelní a filmový herec, režisér, scenárista, dramatik, mim a klaun. V současnosti jeden z nejpopulárnějších filmových a televizních herců v Česku, známý i v zahraničí.
*31. 7. 1949 Vizovice
Boleslav (též Bolek) Polívka vystudoval herectví na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně. Studium absolvoval roku 1971 groteskou Ladislava Smočka Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho a ještě téhož roku získal angažmá ve Státním divadelním studiu, kde působil do roku 1972. V roce 1969 stál jako jeden ze spoluzakladatelů u zrodu Divadla Husa na provázku, kde poté působil až do roku 1992 jako herec, klaun, mim, režisér i autor inscenací. Hostoval často také v zahraničních divadelních souborech, díky nimž proslul i mimo Česko. Od roku 1993 provozuje v Brně své vlastní Divadlo Bolka Polívky a zároveň vystupuje na různých dalších divadelních scénách, např. v Městském divadle Brno, Pražském komorním divadle, v Činoherním klubu, na Letních shakespearovských slavnostech aj. Sám je autorem řady divadelních her, jež napsal pro své divadlo a v nichž se prolínají prvky pantomimy, herectví a klauniády. Patří k nim Am a Ea (1973), Pépe (1974), Pezza versus Čorba (1975), Trosečník (1977), Poslední leč (1981), Šašek a královna (1983), Seance (1987), Pro dámu na balkóně (1998), Variace na chlast (2001), Český lev (2010), DNA (2014), Šašek a syn (2017) a Klíště (2019).
Před filmovou kameru se Polívka postavil poprvé v epizodní roli v komedii Josefa Pinkavy Kočky neberem (1966). Následovaly větší (a výrazně stylizované) role v několika snímcích Vladimíra Síse, např. v muzikálu Balada pro banditu (1978) či v experimentální komedii Poslední leč (1981), na níž se Polívka podílel též režijně a scenáristicky. Počátkem 80. let Polívku objevila režisérka Věra Chytilová, která dala prostor nejen jeho komediálnímu talentu: na některých z jejích filmů se podílel také jako scenárista. Patří k nim např. podobenství Šašek a královna (1987) či komedie Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992), která Polívkovi vynesla značnou diváckou popularitu. Ve filmu ztvárnil Polívka desítky výrazných a nezřídka svérázných postav. Jeho typické role jsou často groteskní a tvoří je postavy antihrdinů, smolařů a tragikomických klaunů. Za své herecké výkony v charakterních rolích v dramatu Vladimíra Michálka Zapomenuté světlo (1996) a ve válečném snímku Jana Hřebejka Musíme si pomáhat (2000) získal mnoho ocenění včetně dvou Českých lvů. Intenzivně spolupracuje také s Českou televizí, kde si získaly oblibu zvláště jeho talk-show Manéž Bolka Polívky (vysílaná od roku 1987) a Bolkoviny.
Polívkův osobitý autorský styl se prolíná do všech sfér jeho života. Je proslulý pořádáním různých happeningů a recesistických akcí, které provozoval hlavně na své farmě v Olšanech na Moravě, jako např. mistrovství světa v házení flinty do žita nebo ve hře na pilu. Nějakou dobu byl rovněž tváří komerčního projektu Valašské království, jehož doživotním králem se prohlásil (spor o titul valašského krále s autorem projektu Tomášem Harabišem však později prohrál). Polívka byl několikrát ženatý, mj. s francouzskou herečkou Chantal Poullain. Jeho dcera Anna Polívková a syn Vladimír Polívka jsou rovněž známými herci.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
