Berta von Suttnerová

^*9. 6. 1843 Praha – ^† 21. 6. 1914 Vídeň, Rakousko-Uhersko (dnešní Rakousko).

Berta von Suttnerová, rozená Bertha Sophie Felicita hraběnka Kinská z Vchynic a Tetova, se narodila v Praze do rodiny Františka Josefa hraběte Kinského, polního podmaršála rakouské armády, a jeho mnohem mladší ženy Sofie Vilemíny Körnerové. Otec záhy po jejím narození zemřel a její matka se s ní po neshodách s ostatními členy rodiny Kinských přestěhovala do Brna k Bertinu poručníkovi a otcově příteli Ernestu Egonu Fürstenbergovi. Zde získala Suttnerová kvalitní humanitní vzdělání (kromě němčiny a češtiny plynně ovládala i francouzštinu, angličtinu a italštinu, později i gruzínštinu). Ve svých 23 letech se přestěhovala s matkou do Vídně a v roce 1873 zde přijala místo guvernantky v bohaté průmyslnické rodině Suttnerů. Když vyšel najevo její vztah s nejmladším synem Karla von Suttnera Arturem, odešla do Paříže, kde na inzerát přijala místo sekretářky Alfreda Nobela. Brzy ji ale Artur von Suttner vyznal lásku a po tajném sňatku novomanželé odjeli do Gruzie, kde prožili devět let. Pracovali především jako vychovatelé ve šlechtických rodinách a publicisté, pomáhali také v lazaretech ošetřovat raněné z rusko-turecké války. Tento zážitek vyvolal v Suttnerové zápal pro její příští pacifistickou činnost. Roku 1884 se manželé vrátili do Vídně a po usmíření s rodinou se Suttnerová začala veřejně angažovat. V roce 1889 vydala protiválečný román Die Waffen nieder! (česky Odzbrojte!) odehrávající se po bitvě u Hradce Králové v roce 1866. Román se setkal s mimořádným ohlasem, a to nejen v bývalé rakouské monarchii; byl přeložen do 16 jazyků. V 90. letech 19. století se angažovala v Evropě i ve Spojených státech amerických v mírovém hnutí, podporovala práva národnostních menšin na sebeurčení, bojovala za rovnoprávnost žen a proti antisemitismu. Zasloužila se i o založení Mezinárodního soudního dvora v Haagu v roce 1899. Po celý svůj život udržovala kontakty s českým prostředím, především s Tomášem Garriguem Masarykem, Svatoplukem Čechem a Jaroslavem Vrchlickým. S Alfredem Nobelem ji i jejího manžela pojilo celoživotní inspirující přátelství, které podnítilo Nobela k založení fondu pro udílení cen za přínos pro světovou vědu i pro ty, kteří se zasloužili o světový mír. Suttnerová zemřela v předvečer první světové války v roce 1914.

Suttnerová vstoupila do evropského povědomí nejen jako autorka rozsáhlého literárního díla (psala romány, novely, povídky i dramata), jako publicistka a překladatelka (s manželem např. přeložila z gruzínštiny epos Šoty Rustaveliho Muž v tygří kůži), ale především jako aktivistka. V 90. letech 19. století se angažovala v Evropě i ve Spojených státech amerických v protiválečných podnicích. Za svou mírovou činnost byla oceněna v roce 1905 udělením Nobelovy ceny za mír. Svou přednášku při převzetí této ceny v Oslu dne 18. 4. 1906 zakončila slovy: „Budiž povinností naší vlády jakýmkoliv způsobem přiblížit dobu, kdy rozhodčím soudem mezi národy už nebude meč.“. Odkaz Suttnerové je především v německy mluvících zemích a zvláště v Rakousku dodnes živý. Její portrét zdobil rakouské bankovky, dnes jej najdeme na rakouské dvoueurové minci, v Německu vydali v roce 2005 pamětní mince s jejím portrétem, vyobrazena je i na poštovních známkách, jsou po ní pojmenovány ulice i náměstí. V Česku je tato žena s českými kořeny, které byla jako první udělena Nobelova cena, prakticky neznámá. V Praze ji připomíná pouze pamětní deska umístěná fakticky ve skrytu průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí. Její rodný dům ve Spálené ulici není označen nijak.

 

 

Randák Jan a kol., Osobnosti českých dějin. Euromedia Grup – Knižní klub, Praha 2013
Hamannová Brigitte, Bertha von Suttner. Život pro mír. One Woman Press, Praha 2006