Beneš-Mráz Be-50 Beta-Minor

Beneš-Mráz Be-50 Beta-Minor je lehký sportovní letoun vyráběný v Československu v Chocni firmou Beneš & Mráz před druhou světovou válkou. Navrhl jej československý konstruktérský tandem Pavel Beneš a Jaroslav Mráz. První let letounu se uskutečnil 31. 8. 1935 s pilotem Josefem Koukalem. Následovalo několik úspěchů, například v závodech 12 Heures d’Angers ve Francii, Rallye Aerien de l’ Exposition Mondiale, Paříž 1937, vítězství v italské soutěži Raduno del Littorio, v československém Národním letu, v mezinárodní rallye Curych–Paříž, v závodě států Malé dohody a dalších. Druhá světová válka přerušila plodnou činnost této úspěšné společnosti a jejího hlavního konstruktéra Pavla Beneše. Poslední, 43. sériový kus absolvoval let 19. 5. 1939. Během okupace Československa německými vojsky byly letouny zabaveny. Část byla předána Slovenskému státu, ale většinu získala Luftwaffe, jež několik exemplářů předala letectvu Nezávislého státu Chorvatsko. Po porážce německých vojsk a jejich chorvatských spojenců bylo šest letounů Be-50 zajato jugoslávskými partyzány a později je využívala jugoslávská armáda. Po druhé světové válce se v Československu zachoval pouze jeden nebo dva kusy. V leteckém muzeu Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi je od roku 2015 vystaven nový Be-50 Beta Minor. Jedná se vlastně o 44. postavený exemplář, který vznikl podle originální výkresové dokumentace továrny Beneš–Mráz.

Letadlo je dolnoplošník celodřevěné konstrukce s tandemovými otevřenými kokpity a s československým, vzduchem chlazeným motorem Walter Minor se čtyřmi válci směřujícími dolů. Výkon motoru se pohyboval od 85 do 95 koní, typ Be-52 měl výkonnější motor, 130 koní. Délka letadla dle varianty činila 7,00–7,86 m, rozpětí křídel 10,66–12,60 m a hmotnost prázdného letounu se pohybovala od 460 do 550 kg (maximální vzletová hmotnost činila 730 až 820 kg). Maximální rychlost dosahovala hodnoty 195 km/h u typu Be-50, 205 km/h (typ Be-51) a 235 km/h (typ Be-52), dolet byl 600–850 km. Přední část, ve které byl umístěn motor, byla potažena hliníkovým plechem. Varianta Be-50 Beta-Minor byla určena pro výcvik, sportovní a turistické užití, Be-51 Beta-Minor pro turistické užití s uzavřenou kabinou, typ Be-52 Beta-Major byl akrobatický dvoumístný letoun s výkonnějším motorem Walter Major a Be-56 Beta-Major byla jednomístná varianta vycházející z Be-52.

NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983.
Јанић, Чедомир; Петровић, Огњан (2011). Кратка историја ваздухопловства у Србији. Београд: Аерокомуникације.