Bedřich Václavek

^*10. 1. 1897 Čáslavice u Třebíče – ^†5. 3. 1943 Osvětim (Polsko)

Bedřich Václavek byl hned po maturitě v Třebíči roku 1915 odveden do armády. Během služby ve Vídni navštěvoval přednášky na místní filozofické fakultě, od listopadu 1918 začal studovat na pražské filozofické fakultě bohemistiku a germanistiku. Po promoci získal místo profesora na brněnském gymnáziu. Patřil mezi zakládající členy pobočky Devětsil v Brně a po jejím rozpadu se roku 1930 stal iniciátorem pobočky Levé fronty. Na základě jeho politické příslušnosti bylo vedeno disciplinární řízení, jehož výsledkem bylo roku 1933 přeložení Václavka do Olomouce. V různých obdobích redigoval několik kulturních periodik, např. čtrnáctideník Šlehy, časopis U (jejž vydávala skupina Blok, kterou také spoluzakládal) a jiná avantgardní periodika. Ve 30. letech organizoval pomoc Španělsku, zmítajícímu se v občanské válce. V březnu 1939 byl kvůli vydávání tehdy již ilegálního Rudého práva propuštěn ze zaměstnání, a tak následujícího roku přešel do ilegality. Roku 1942 byl zatčen a po věznění v pankrácké věznici deportován do koncentračního tábora Osvětim, kde také zemřel.

Výrazným rysem kritické a teoretické činnosti Bedřicha Václavka v oblasti literatury, divadla a také architektury je reprezentace ideálu nového socialistického umění 20. let 20. století. Největší vliv na jeho vlastní koncepci měly dobové sociální problémy a avantgardní hnutí. V knize Od umění k tvorbě (1928) na příkladu díla tehdejších spisovatelů často zjednodušeně ukazuje své pojetí aktuálního vývoje umělecké tvorby. Dílo Poezie v rozpacích (1930) je pokusem o syntézu avantgardních principů ve vztahu k probíhajícím společenským změnám a celkově o uchopení vztahu mezi uměním a skutečností. Jako marxista spatřoval přímou souvislost mezi vývojem umění a rozvojem výrobních sil. Sleduje tedy, jak docházelo k zániku kapitalistického a vzniku socialistického umění. Je též autorem několika monografií (O Františku Halasovi a St. K. Neumann), v nichž zkoumá vztah básnické osobnosti a jejích děl k realitě. Sepsal také moderně pojaté dějiny domácího literárního vývoje Česká literatura 20. století (1935) či populární beletrizovaný úvod do moderní české literatury Deset týdnů (1940), stylizovaný jako vzpomínky na letní dětský tábor, kde děti rozebírají literaturu.

Kromě toho se Václavek věnoval výzkumu české lidové slovesnosti, obzvláště písni. Jako překladatel se soustředil na texty německy a rusky píšících spisovatelů, kteří sympatizovali  s proletářským hnutím.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3.