Artificialismus vznikl v roce 1926 ve Francii. Jeho zakladateli byli čeští výtvarníci Jindřich Štyrský a Toyen (vl. jm. Marie Čermínová), kteří nový umělecký směr představili světu na společné stejnojmenné výstavě. Poté byly uspořádány další výstavy věnované artificialismu, jak v zahraničí (ve Francii), tak i na českém území. Toyen a Štyrský seznamovali veřejnost s novým směrem také prostřednictvím manifestů, článků a informačních plakátů. Artificialismus byl aktuální až do 30. let 20. století, poté se postupně začal sbližovat se surrealismem, ke kterému se jeho vůdčí osobnosti nakonec přiklonily. Artificialismus se tak stal přechodným bodem a zároveň pojítkem mezi abstraktním uměním a surrealismem. Šlo sice o výlučný směr dvou umělců, který neměl pokračování, dokázal však ovlivnit tvorbu řady dalších umělců, např. dílo Františka Matouška, Josefa Jelínka či Otakara Mrkvičky.
Základní myšlenkou artificialismu bylo ztotožnění malířství a poezie. Do popředí byla postavena imaginativní tvorba, kdy autor zaznamenává svoje pocity, nálady, myšlenky a touhy pomocí barvy. Umělci byli ovlivněni poetismem Devětsilu a také psychoanalýzou a teorií nevědomí Sigmunda Freuda. Značnou inspirací se stala také dokumentární fotografie. Autoři využívali netradičních technik, např. lití barvy, stříkání barvou přes předměty či vrstvení barev až do podoby reliéfu. Artificiální tvorba není konkrétní, nemá určitý tvar, je pouze volným záznamem prožitků, myšlenek, vizí umělce, který tímto způsobem vtahuje diváka do jiného světa a nutí ho využívat vlastní fantazii k pochopení díla.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.