Arnošt Lustig

^*21. 12. 1926 Praha – ^†26. 2. 2011 Praha

Arnošta Lustiga roku 1941 z rasových důvodů vyloučili ze studia, následující rok byl odsunut do terezínského ghetta, odkud putoval do koncentračních táborů Osvětim a Buchenwald. 13. 4. 1945 uprchl z transportu smrti do Dachau. Po osvobození zprvu studoval obchodní akademii, potom na podzim 1945 přešel na Vysokou školu politických a sociálních věd, kde absolvoval obor novinářství. Tuto profesi vykonával od roku 1946 např. pro periodika Mladá fronta, Zemědělské noviny, Židovský věstník a jiné. Byl mimo jiné jako dopisovatel vyslán do Izraele. V letech 1950–1958 působil v Československém rozhlasu jako reportér a režisér. Byl zaměstnán jako vedoucí kulturní redakce týdeníku Mladý svět, posléze jako scenárista Československého filmu. Roku 1968 emigroval přes Itálii a Jugoslávii do USA. Na univerzitě ve Washingtonu přednášel od roku 1973 o  filmu a literatuře a získal zde také profesorský titul. Po návratu z emigrace zastával v letech 1995–1997 funkci šéfredaktora české mutace časopisu Playboy.

Autorova tvorba vychází z vlastní zkušenosti a dominuje v ní židovská tematika. Jednotlivé Lustigovy knihy spojují neustále se navracející motivy a některé postavy (např. Vili Feld), kterým často zpočátku věnuje povídku a jejichž příběh později rozepíše do románové podoby. Hrdiny jeho próz jsou často děti a starci. V jednotlivých povídkách sbírek Noc a naděje (1958) a Démanty noci (1958) se zaměřil na zobrazení každodenní reality v terezínském ghettu a v koncentračních táborech. Jeho neznámější novela Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1964) popisuje skutečnou událost, která se stala v Itálii roku 1943. Atmosféru pracovních táborů vylíčil v povídce Bílé břízy na podzim (1966). Úděl politických vězňů zachytil v románu Horečka (1967), zobrazujícím osud Karla Pecky, či v povídkové sbírce Štěstí (1969), líčící příběh  Jiřího Stránského. Arnošt Lustig své texty neustále přepracovával a přepisoval. Je také autorem esejů a vzpomínkových textů. Jeho prózy se staly předlohou četných televizních inscenací, zároveň byl i autorem televizních scénářů. Patří sem Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1965, režie Antonín Moskalyk) či Démanty noci (1964, režie Jan Němec). Jako herec se objevil ve filmové komedii Líbáš jako Bůh (2009, režie Marie Poledňáková).

uto profesi vykonával od roku 1946 např. pro periodika Mladá fronta, Zemědělské noviny, Židovský věstník a jiné. Byl mimo jiné jako dopisovatel vyslán do Izraele.

 

 

Upoutávka


Datace

JANOUŠEK, Pavel a kol. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Vyd. 2. Praha: Brána, 1999. 2 sv. ISBN 80-7176-939-8.
LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.