Antonín Slavíček

^*16. 5. 1870 Praha – ^†10. 2. 1910 Praha

Své nadání předvedl Slavíček již kresbami ve školním časopise. Se strýcovou pomocí studoval umění v Mnichově. Roku 1887 byl zapsán na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU) k profesoru Juliu Mařákovi do krajinářské speciálky, kterou posléze krátce vedl. Ucházel se o místo profesora krajinářství na AVU, avšak nebyl přijat a krajinářská speciálka byla později zrušena. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1907 navštívil Paříž, Norimberk a Štrasburk, cestoval po Belgii, kde se nechal inspirovat tamní podobou impresionismu. Svůj život ukončil tragicky. Po mučivém zápasu s následky mrtvice spáchal 1. února 1910 sebevraždu.

Ve své tvorbě překonal dobový realismus a přiklonil se k impresionismu. Mistrovsky pracoval se světlem a stíny a dokázal zachytit drobné proměny nálad v přírodě. Pobýval a tvořil na Vysočině, byl inspirován plenérovými malbami Antonína Chitussiho a zachycoval krajiny v Hostišově na Táborsku. Díky Karlu Václavu Raisovi a jeho románu Západ poznal Kameničky u Hlinska, zde vznikl slavný obraz U nás v Kameničkách. Nezůstával vždy u impresionismu a jeho prchavých nálad a okamžiků, ve svých malbách vznikajících na Vysočině se snažil o zachycení podstaty kraje, rázu a proměn krajiny, atmosféry venkova a těžkého života lidí (Silnice). Tato tvorba je považována za jeho vrcholné období. Jeho novou inspirací a hlavním tématem jeho posledních maleb se stala Praha a její zákoutí. Po návratu ze zahraničí (1908) vznikla jeho významná monumentální díla Pohled na Prahu od Ládví a Pohled na Prahu z Letné. Slavíček byl jedním z prvních umělců v českých zemích, který pochopil charakter moderního velkoměsta s jeho zrychleným životním tempem a novými estetickými formami.

Slavíček měl slavné potomky – dceru Evu, která si vzala legionářského básníka Rudolfa Medka, syna Jiřího Slavíčka, filmového střihače a režiséra, a Jana Slavíčka, známého českého malíře. Rovněž známí byli i jeho vnukové, malíř Mikuláš Medek a novinář Ivan Medek.

 

DOLANSKÁ, Karolína et al. České moderní a současné umění 1890-2010. V Praze: Národní galerie, 2010. 2 sv. ISBN 978-80-7035-325-7.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
TOMEŠ, Jan Marius. Antonín Slavíček. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 277, [2] s. České dějiny; Sv. 32.