Antonín Novotný (prezident)

^*10. 12. 1904 – ^†28. 1. 1975 Praha

Během meziválečné doby pracoval Antonín Novotný jako dělník a působil jako komunistický funkcionář (do strany vstoupil už v r. 1921). Uměl se pohybovat v aparátu Komunistické strany Československa (KSČ) a díky silnému vztahu k Sovětskému svazu jeho kariéra strmě stoupala. Roku 1937 se stal tajemníkem strany, v roce 1953 prvním tajemníkem a po smrti Antonína Zápotockého v roce převzal funkci prezidenta. V lednu 1968 na funkci ve vedení strany, v níž jej nahradil dosavadní první tajemník KSČ na Slovensku Alexandr Dubček. V prezidentském úřadu byl pak na konci března vystřídán Ludvíkem Svobodou.

Novotný se stal prezidentem díky sympatiím Chruščova, který jej osobně do tohoto úřadu doporučil. Jako vůbec první hlava státu se nechával oslovovat „soudruhu prezidente“ a snížil si plat. V roce 1964 byl do úřadu znovu zvolen, tentokrát na pětileté období. Téhož roku jako jediný z představitelů východního bloku protestoval proti odvolání Chruščova. Novotný musel čelit rostoucí kritice od stoupenců reforem, stále kritičtější kulturní veřejnosti (Novotný osobně byl odpovědný za řadu projevů cenzury) a také stoupenců federalizace na Slovensku, jejichž snahy odmítal jako nacionalistické a separatistické.

Během jeho funkčního období a do značné míry jemu navzdory došlo značnému rozvoji v kultuře a k částečné liberalizaci společnosti. Na začátku 60. let vznikla mj. známá česká nová vlna v kinematografii. Za jeho vlády byla přijata nová československá ústava a státní znak. Současně s novou ústavou se zkrátilo prezidentské funkční období ze sedmi na pět let, což převzala i současná česká Ústava.

BUDÍNSKÝ, Libor. Deset prezidentů. Praha: Knižní klub, 2003. 285 s. ISBN 80-242-0966-7. S. 154-155.