Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Antonín Matěj Píša

Antonín Matěj Píša

Literární a divadelní kritik, básník, historik a editor, přední programový mluvčí proletářské literatury počátku 20. století.


Autor: Anonymní – http://agir.rajce.idnes.cz/Ceska_lyra/?order=create&src=0, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=39917827
Podrobné informace

*10. 5. 1902 Volyně – 26. 2. 1966 Praha

Antonín Matěj Píša studoval po maturitě v Písku bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ještě během let strávených v Písku se účastnil místního kulturního života a psal básně. Od roku 1920 začal přispívat do Neumannova Června a jiných časopisů. Společně s dalšími levicovými spisovateli se distancoval napřed od Literární skupiny a později i od uskupení Devětsil. Po smrti blízkého přítele, básníka Jiřího Wolkera, se znovu sblížil s Literární skupinou a psal převážně do časopisů Host a Pramen. Roku 1927 obhájil dizertační práci Otakar Theer. Život a dílo do roku 1910. Po ukončení studia zahájil dlouhodobou spolupráci s redakcí Práva lidu a ve stejné době ukončil svou básnickou kariéru. Po osvobození působil v deníku Práce a krátce pracoval jako dramaturg činohry Národního divadla. Od konce 40. let byl zaměstnán v nakladatelstvích Práce a Československý spisovatel. Po odchodu do důchodu se soustředil především na ediční a literárněhistorickou činnost.

V první polovině 20. let 20. století vydal těsně za sebou pět básnických sbírek (Dnem i nocí /1921/, Nesrozumitelný svatý /1922/, Pozdravy /1923/, Hvězdy ve vlnách /1924/, Hořící dům /1925), ve kterých se odrážejí všechny dobové moderní umělecké směry – od vitalismu přes expresionismus a poetismus až k proletářské poezii. Profesi kritika zahájil Píša nejprve v levicových časopisech. Z jeho prvních článků vzešla kniha Soudy, boje a výzvy (1922), na jejímž základě začal být považován za předního kritického a programového mluvčího poválečné generace. Spolu s básníkem Jiřím Wolkrem stál v generačních polemikách na straně proletářské poezie proti poetismu. Ještě ostřejší výpady proti tomuto směru se objevují v jeho souboru Směry a cíle (1927). Posléze se soustředil především na práci na monografických a literárněhistorických studiích, pojednávajících zejména o autorech jeho generace (Poezie své doby /1940/, Josef Hora /1947/, Ivan Olbracht /1949/).

Použité zdroje
LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.