Český lingvista, významný byzantolog a paleoslavista 20. století působící v Československu, SRN a v USA. Jeho vědecké dílo bylo od 60. let respektováno i v zahraničí.
*24. 5. 1906 Bílá Lhota–Řimice – †29. 3. 1997 Hoboken (New Jersey, USA)
Antonín Dostál maturoval na gymnáziu v Litovli a v letech 1926–1930 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) bohemistiku a romanistiku. Po studiích působil v letech 1930–1945 jako středoškolský profesor. Současně pracoval v Kanceláři Slovníku jazyka staroslověnského, která byla součástí tehdejšího Slovanského ústavu. V roce 1948 se habilitoval na FF UK a začal vyučovat na českých vysokých školách. V roce 1954 byl na Vysoké škole ruského jazyka a literatury jmenován profesorem. Od roku 1962 přednášel na FF UK, v letech 1962–1970 zastával funkci ředitele pražské Letní školy slovanských studií. Vědecky pracoval též v tehdejším Ústavu dějin evropských socialistických zemí Československé akademie věd. Současně v té době působil i jako hostující profesor ve Spolkové republice Německo. Po roce 1968 se rozhodl emigrovat do USA. V letech 1968–1976 byl profesorem slavistiky na Brown University v Providence. Až do konce svého života se zajímal o odborné dění ve slavistice a bohemistice a konzultoval četné práce amerických lingvistů. Celá generace amerických bohemistů se k němu hlásí jako ke svému učiteli. Dostál byl členem Société de Linguistique de Paris a viceprezidentem Association Internationale des Études Byzantines a od roku 1965 nositelem bulharského řádu Kiril i Metodij I. stupně.
Svým vědeckým dílem vzbudil Dostál zaslouženou pozornost české odborné veřejnosti již koncem 50. let a později i za hranicemi. Již od počátků své vědecké činnosti se soustřeďoval na problematiku slovesné kategorie vidu ve slovanských jazycích. Významné jsou i jeho práce o staroslověnských písemných památkách a jejich edice. Zabýval se staroslověnskou syntaxí i problematikou byzantsko-slovanskou. Věnoval se i porovnávací morfologii a slovotvorbě slovanských jazyků v diachronní perspektivě. V menší míře se zajímal i o češtinu, je autorem např. jednoho dílu její historické mluvnice. Češtinou se zabýval i na konci své odborné kariéry (články K tzv. vlivu němčiny na vývoj českého jazyka a O jazykové správnosti v českém jazyce publikované v zahraničí v polovině 90. let). V návaznosti na svou pedagogickou činnost publikoval i několik učebnic a skript. Významem svého vědeckého díla překročil československé hranice již v 60. letech 20. století. Respektu se mu dostalo jak ve slovanských zemích, tak i ve Francii, v SRN a v USA, kde vychoval řadu bohemistů a slavistů.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
