Anna Lucemburská

^*11. 5. 1366 Praha – ^†7. 6. 1394 palác Sheen, Anglie

Anna Lucemburská byla dcerou císaře Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské. Původně byla zaslíbena míšeňskému markraběti Fridrichovi, v roce 1381 ji však její bratr, český a římský král Václav IV., provdal za anglického krále Richarda II. Důvodem sňatku byla snaha obou panovníků o vytvoření anglicko-říšského spojenectví, které by se postavilo v rámci tzv. papežského schizmatu za římského papeže Urbana IV. proti jeho avignonskému protikandidátovi Klimentu VII.

Po svém příjezdu do Anglie byla mladá královna vnímána spíše negativně; soudobí kronikáři kritizovali chování jejího doprovodu i skutečnost, že spojenectví s Václavem IV. nepřineslo Richardovi II. žádné hmatatelné zisky. Brzy si však získala sympatie svojí laskavostí a milosrdenstvím, neboť se často přimlouvala u krále za zmírnění trestů pro jeho odpůrce. Již krátce po královnině příjezdu byla omilostněna řada účastníků selského povstání z roku 1381 a také později Anna dosáhla zmírnění řady trestů smrti. Sehrála také smírčí úlohu během zápasu svého chotě s parlamentní opozicí v letech 1386–1388 a na její žádost udělil Richard II. o čtyři roky později milost městu Londýnu, které předtím potrestal za to, že mu odmítlo poskytnout půjčku. Podle dobových zpráv bylo manželství královského páru neobyčejně šťastné, ačkoliv zůstalo bezdětné. Annina smrt v důsledku morové nákazy v roce 1394 byla proto pro Richarda údajně těžkou ranou. Svoji choť následně nechal pohřbít v chrámu Westminsterského opatství. Byla první královnou, které se takovéto cti dostalo.

Dvanáct let manželství Anny a Richarda II. představovalo období nejintenzivnějších kontaktů Anglie a českého státu ve středověku. Mezi oběma zeměmi panovala také čilá kulturní výměna, zprostředkovaná především královninými dvořany a dvorními dámami. Ta zasáhla architekturu, dvorské mravy i módu, například vysoký účes královny napodobovaly anglické ženy až do konce 14. století. Je pravděpodobné, že prostřednictvím těchto kontaktů do českého prostředí putovala řada šperků, látek i dalších cenných předmětů. Není vyloučeno, že takto se dostaly do českých zemí i spisy teologa Johna Wycliffa (česky Jan Viklef), které významně ovlivnily pražské reformní hnutí v čele s Janem Husem.

ANTONÍN, Robert et al. Lucemburkové: česká koruna uprostřed Evropy. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 929 s. ISBN 978-80-7422-093-7.