Alena Vránová

^*30. 7. 1932 Praha

Alena Vránová tíhla k umění od raného věku. Už jako dítě účinkovala na profesionálních divadelních scénách a zpívala v Dismanově rozhlasovém dětském souboru. V roce 1953 absolvovala studium herectví na DAMU a dva roky poté se stala členkou souboru Divadla ABC pod vedením Jana Wericha (později Městských divadel pražských). Od roku 1993 hrála na soukromých divadelních scénách jako Ungelt, Činoherní klub či Viola. Ve filmu se Vránová nejvíce proslavila svou tvorbou z 50. let, kdy patřila k největším ženským hereckým hvězdám československé kinematografie. Na stříbrném plátně se díky svému atraktivnímu vzhledu začala objevovat již koncem 40. let. Poprvé si zahrála v historickém dramatu O ševci Matoušovi (1948) režiséra Miroslava Cikána. Zanedlouho byla obsazena do jedné z hlavních rolí ve slavné filmové pohádce režiséra Bořivoje Zemana Pyšná princezna (1952), kde ztvárnila krásnou, ale rozmazlenou princeznu Krasomilu a získala si nesmírnou diváckou oblibu na několik následujících generací. V roce 1956 ztělesnila vdavekchtivou princeznu Dišperandu v pohádce režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem (1956), která její popularitu ještě více posílila. K jejím dalším slavným filmovým snímkům patří například budovatelská komedie Dovolená s Andělem (1952) nebo historické drama Ztracenci (1956), z pozdější doby třeba Díky za každé nové ráno (1994) či Vratné lahve (2007).

Prvním manželem Aleny Vránové byl spisovatel Pavel Kohout, během natáčení Pyšné princezny se však velmi sblížila s hercem Vladimírem Rážem, který se posléze stal jejím druhým manželem. Jejich románek vyvolal masivní mediální skandál, který měl velmi negativní dopad na její filmovou kariéru a Vránová se od té doby zaměřila spíše na divadelní herectví. Účinkovala také v řadě televizních inscenací a pohádek a její tvář je známá i z mnoha televizních seriálů, jako jsou např. Chalupáři (1975), Vlak dětství a naděje (1985), Hříchy pro diváky detektivek (1995) nebo Ulice (2005–2007). Působila rovněž jako rozhlasová herečka a dabérka.

Vránová dokázala úspěšně ztvárnit postavy z různorodých žánrů od konverzačních komedií až po vážná psychologická dramata. Vystupovala především v rolích krásných a cílevědomých žen, moderních, šarmantních, temperamentních, inteligentních i vtipných. Za své výkony ve filmovém dabingu získala v roce 1996 Cenu Františka Filipovského. Jejím hlasem promlouvá v českém znění například například Gina Lollobrigida, Judi Dench nebo Shirley MacLaine. Za své divadelní působení byla v březnu 2017 vyznamenána Cenou Thálie 2016 za celoživotní činoherní mistrovství.

Ukázka z filmu "Pyšná princezna"

Ukázka z filmu "Hrátky s čertem"

Ukázka z filmu "Sny na neděli"

Ukázka ze snímku "Tchýně" (1969)

BRABEC, Jan et al. Dějiny českého divadla. [Díl] 4, Činoherní divadlo v Československé republice a za nacistické okupace. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 706 s.
FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. 1. vyd. Praha: Libri, 2006-2008. 3 sv. ISBN 80-7277-331-3.
PTÁČEK, Luboš, ed. et al. Panorama českého filmu. Vyd. 1. Olomouc: Rubico, 2000. 514 s. ISBN 80-85839-54-7.
REMEŠOVÁ, Michaela a SCHUSTER, Roman. Herecká manželství. 1. vyd. [Praha]: Fany, ©2013. 192 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-905355-2-7.