Zora Šemberová

* 13. 3. 1913 Vyškov – ^† 9. 10. 2012 Adelaide (Austrálie)

Zora Šemberová pocházela z učitelské rodiny a již od dětství se mohla věnovat tanci. Základy klasické taneční techniky získala u světově proslulé Olgy Preobraženské v Paříži (1930–1932 a opět 1935). Hledání nových tvůrčích impulsů ji vedlo ke studiu různorodých moderních technik, od výrazového tance u Rozálie Chladek ve Vídni (1934–1935) přes rytmickou zdravotní gymnastiku u Heleny Vojáčkové (1942–1945) po mimický pohyb u Marcela Marceaua (1970).

Jako tanečnice v Národním divadle v Brně (1932–1941) vynikala v pohybovém ztvárnění emocionálních prožitků a její až herecký výraz našel uplatnění v dramatických rolích typu Mariken v díle Hry o Marii Bohuslava Martinů (1935) a Julie ve světové premiéře první verze Prokofjevova baletu Romeo a Julie (1938), již uvedl mezinárodně uznávaný choreograf a tanečník Ivo Váňa Psota. Svou životní roli pak vytvořila na scéně Národního divadla v Praze (1943–1959), kde jí tehdejší umělecký ředitel a choreograf Saša Machov dal příležitost v tanečně-divadelní expresi Viktorka (1950). Zde přesvědčivě ztvárnila psychologicky náročný part schizofrenní dívky, prožívající rozklad osobnosti.

Šemberová od 50. let choreograficky spolupracovala s řadou scén, zejména s nově vznikající Laternou magikou a Alfrédem Radokem. Věnovala se však i davové choreografii historických velkofilmů režiséra Otakara Vávry. Na vývoj českého tanečního umění mělo vliv její působení na Pražské taneční konzervatoři (1945–1968), jako pedagožka byla náročná a nekompromisní, ale u svých žáků, mezi něž patřili Jiří Kylián, Pavel Šmok či Ladislav Fialka, podporovala choreografické ambice a podněcovala je k zájmu o nejrůznější formy tělesného pohybu.

Po srpnové okupaci Československa v roce 1968 se rozhodla nevrátit z hostování a zůstala v australském Adelaide. Na Flinders University pokračovala ve výuce pohybových aktivit  a ovlivnila řadu australských umělců, mimo jiné Scotta Hickse, Christiana Manona a Gale Edwardsovou. V roce 1975 založila s partnerem, matematikem a oceánografem Rainerem Radokem úspěšný pantomimický soubor Australian Mime Theatre. Zora Šemberová získala v průběhu své kariéry řadu ocenění, ještě v roce 1968 byla jmenována zasloužilou umělkyní ČSSR, ale po emigraci byla prakticky vymazána z dějin české taneční kultury. Teprve v roce 1999 byla vyznamenána cenou Thálie za celoživotní mistrovství a v roce 2008 vyšly její memoáry Na šťastné planetě.

 

 

EMBEROVÁ, Zora a BENŠOVÁ-MATYÁŠOVÁ, Eva. Na šťastné planetě. Vyd. 1. Praha: Národní divadlo, 2008. 189 s. ISBN 978-80-7258-272-3.
KAZÁROVÁ, Helena, ed. Tanec a balet v Čechách, Čechy v tanci a baletu. Praha: Akademie múzických umění v Praze(Nakladatelství AMU), 2015. 111 stran. ISBN 978-80-7331-371-5.
DIVADELNÍ ÚSTAV. Kabinet pro studium českého divadla. Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2001. 381 s. ISBN 80-7008-112-0, s. 314