Zámek Litomyšl

Zámek Litomyšl nechal na místě staršího hradu vystavět v letech 1568–1581 nejvyšší kancléř Království českého Vratislav II. z Pernštejna, jeden z nejvlivnějších českých politiků 16. století a významný kulturní mecenáš. Za vzor mu posloužily arkádové zámky na Moravě představující specifickou adaptaci italského renesančního paláce v zaalpském prostředí. V průběhu let zámek dvakrát vyhořel, následné opravy se dotkly především jeho vnitřních prostor. Od roku 1945  je ve vlastnictví státu. V bytě zámeckého pivovaru se roku 1824 narodil významný český skladatel Bedřich Smetana, který na zámku  několikrát koncertoval. Na jeho počest se zde od roku 1949 každoročně koná jeden z největších českých festivalů klasické hudby – Smetanova Litomyšl.

Z vnějšku představuje Litomyšl slohově čistý renesanční zámek, uzavřenou stavbu o čtyřech křídlech s vnitřním nádvořím. To je ze tří stran obklopeno patrovým arkádovým ochozem, přičemž na jižní straně jsou arkády netradičně otevřeny směrem ven a vytvářejí tak lodžii, dodávající hlavnímu reprezentativnímu průčelí zámku lehkost a vzdušnost. Fasády jsou zakončeny lunetovou římsou, nad kterou vystupuje řada štítových atik. Téměř celý zámek je zvenčí pokryt mimořádně působivou sgrafitovou výzdobou, která svým rozsahem nemá ve střední Evropě obdoby. Tvoří ji více než 8000 tzv. psaníček a četné výjevy z antické mytologie a biblických dějin. V 18. století byla sgrafita zakryta omítkou a zčásti zničena. K jejich obnovení došlo během celkové rekonstrukce v 70. a 80.  letech 20. století, na které se podíleli přední čeští umělci jako Olbram Zoubek, Stanislav Podhrázský a Václav Boštík. V době, kdy jim komunistický režim nedovoloval samostatnou tvůrčí činnost, pro ně tato práce představovala jednu z mála možností umělecké realizace. Ačkoliv od sebe původní a nové malby dělí přibližně čtyři staletí, díky citlivému přístupu restaurátorů a dodržení původních postupů dnes tvoří jednolitý a umělecky hodnotný celek.

V kontrastu se zachovalým zevnějškem se původní interiéry zámku nedochovaly, jejich dnešní výzdoba pochází z období baroka a klasicismu. Nejvýznamnějším z nich je klasicistní zámecké divadlo z roku 1797, které se jako jedno z mála v Evropě dochovalo v původní podobě i s původními dekoracemi.

David, Petr a Soukup, Vladimír. Dějiny zámků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 424 s. ISBN 978-80-242-4226-2.
Muchka, Ivan. Architektura renesanční. Vyd. 1. Praha: Správa Pražského hradu, 2001. 177 s. ISBN 80-86161-34-X.