Hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě v jižních Čechách. S rozlohou 3,5 hektaru je třetí největší zámeckou rezidencí v České republice a vynikající ukázkou postupné proměny gotického hradu v pohodlné renesanční šlechtické sídlo.
Hrad byl založen v první čtvrtině 13. století na místě staršího slovanského hradiště Jindřichem I. z Hradce, jedním z potomků šlechtického rodu Vítkovců. Kolem roku 1270 byl přestavěn v gotickém slohu a postupně rozšiřován, své dnešní rozlohy dosáhl už během 14. století. Zlatý věk Jindřichova Hradce přišel v 16. století, kdy se páni z Hradce nacházeli na vrcholu moci a opakovaně zastávali nejvyšší zemské úřady. Jáchym z Hradce a jeho syn Adam II. z Hradce mezi lety 1560–1596 hrad za účasti italských architektů přestavěli na renesanční zámek, který si od dokončení prací zachovává přibližně stejnou podobu. V roce 1945 byl zámek posledním šlechtickým majitelům z rodu Černínů na základě Benešových dekretů zabaven a dnes se nachází ve vlastnictví státu.
Dnešní podoba jindřichohradeckého areálu je výsledkem složitého stavebního vývoje, během něhož byly nové stavby postupně včleňovány do stávajícího hradního celku. Reprezentativní část zámku tvoří trojice paláců soustředěných kolem třetího nádvoří, jejichž vzájemné propojení zajišťují arkádové lodžie pojmenované Malé a Velké arkády. Nejstarší část areálu představuje rozsáhlý, v jádru gotický palác, z jehož obdélného tělesa vystupuje 32 metrů vysoká Černá věž a polygonální hradní kaple. V jednom z jeho sálů je uchován vzácný cyklus fresek ze 14. století, vyprávějící legendu o sv. Jiřím. Skrze Malé arkády je palác propojen s renesančně přestavěným Španělským křídlem, jehož údajně skvostné interiéry byly zničeny při požáru zámku v roce 1773. Část původní renesanční výzdoby si zachovalo pouze pět místností protějšího Adamova stavení, dokončeného po roce 1580. Fasády této typické renesanční palácové stavby, zdobené plochou rustikou, uzavírá lunetová římsa, na níž spočívá přečnívající střecha.
V zámecké zahradě uzavírající prostor za třetím nádvořím se nachází patrně nejcennější stavba celého komplexu – hudební pavilon Rondel, který sloužil k pořádání šlechtických slavností a plesů. Tato vynikající ukázka manýristické architektury z let 1592–1597 je známa pro svou výbornou akustiku a jedinečné umístění hudebníků. Ti se nacházeli v samostatném sklepním prostoru, z něhož zvuk procházel do hlavního sálu skrze úzký otvor uprostřed podlahy. Hudebníci tak mohli tak zůstat v souladu s dobovými zvyklostmi odděleni od bavícího se panstva. Mezi zámecké unikáty patří také více než 500 let stará a dodnes funkční černá kuchyně, která se v pozdně gotické věži zvané Menhartka dochovala v téměř původní podobě.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
