Zámek Blatná

První zmínka o Blatné pochází z roku 1235. Původně nevelká tvrz na ostrově uprostřed bažin se roku 1391 stala majetkem významného rodu pánů z Rožmitálu, kteří ji během následujících 140 let v několika etapách přestavěli na velkolepou pozdně gotickou rezidenci, kde obranné prvky již z větší části ustoupily požadavkům na obytný komfort. Roku 1798 Blatnou získali její současní majitelé, původem tyrolský rod Hildprandtů z Ottenhausenu. Na počátku 19. století byla výrazně přestavována, čímž ztratila část své historické autenticity. Zámecká obora byla zároveň zčásti přeměněna na anglický park. Současnou podobu zámku dotvořily novogotické úpravy z let 1850–1856.

Zámek je tvořen ojedinělým souborem čtyř slohově odlišných paláců. Na nejstarší z nich, Rožmitálský palác, (dnes novogoticky přestavěný) na jižní straně navazuje nejvýznamnější stavba celého komplexu, monumentální goticko-renesanční Rejtův palác, který v letech 1515–1530 postavil pro nejvyššího purkrabího Zdeňka Lva z Rožmitálu královský architekt Benedikt Ried. Rozsáhlá stavba o třech patrech ihned po dokončení zastínila veškerou dosavadní zástavbu a patřila k nejhonosnějším svého druhu v zemi. Boční fasády člení na každé straně dva trojboké arkýře a plochostropé interiéry již osvětlují rozměrná renesanční okna. Severní část zámku tvoří pozdně gotický Starý palác a původně renesanční palác Rozdražovských, barokně upravený v roce 1776. Obě části u vchodu spojuje pozdně gotická vstupní věž, která plnila obrannou i reprezentativní funkci. V ní se nalézají pozoruhodné fresky z konce 15. století, jejichž cílem bylo pomocí heraldických a náboženských motivů vyzdvihnout význam rodu pánů z Rožmitálu. Na západní straně areálu jsou dochovány zbytky románské kaple, jediný pozůstatek původní tvrze z 13. století.

 

 

 

 

 

 

Kuthan, J. Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců. Díl první, Král a šlechta. Praha: Togga, 2010.
Menclová, D. Blatná: Státní hrad, město a památky v okolí. Praha: STN, 1964.