Jazykový prostředek vyjadřující úctu užitím druhé osoby množného čísla (vy) pro osobu jedinou – např. Jak se máte? Obvykle se takto obracíme k hierarchicky výše postaveným. K vykání se váží i příslušné pozdravy a oslovení.
Vykání coby jeden z jazykových prostředků, kdy se užívá jiná mluvnická osoba, než jaká odpovídá realitě (zde druhá osoba množného čísla místo druhé osoby čísla jednotného) patrně navazuje na podobný jazykový jev antického Říma. Když se tehdy o moc dělilo více vládců, užívali tito vladaři první osoby množného čísla (my místo já), aby vyjádřili spoluúčast na vládě. Tento zvyk pak převzali křesťanští králové, známý je jako majestátní plurál. V češtině je vykání k projevení úcty pozorováno od 15. století. Vlivem němčiny se v češtině částečně prosadilo i zdvořilostní onikání (třetí osoba množného čísla místo druhé osoby čísla jednotného) a onkání (zde je místo druhé osoby čísla jednotného užita třetí osoba jednotného čísla), na počátku 20. století však tyto formy zanikly a dnes jsou nositeli příznaku archaičnosti. Dodnes se však první osoba množného čísla volí např. v odborné literatuře (tzv. autorský plurál) pro zdůraznění týmové povahy díla či v pečovatelských profesích (tzv. lékařský plurál) pro vyjádření účasti s pacientovým problémem.
Vzájemné tykání, tedy užití druhé osoby jednotného čísla, je obvyklé v komunikaci mezi přáteli, příbuznými, studenty a dětmi mezi sebou, v současnosti též k tykání inklinuje řada mezinárodních firem v komunikaci mezi kolegy. V ostatních případech je třeba dodržovat pravidla etikety a z formálně předpokládaného vykání přejít k tykání až po vzájemné domluvě, přičemž tykání nabízí osoba výše společensky postavená, tedy nadřízený podřízenému, žena muži a starší osoba mladší. Asymetrický vztah panuje například ve školství: učitelé žákům tykají, žáci učiteli vykají. Na vysokých a částečně na středních školách pak vyučující studentům spíše vykají, avšak formalitu mírní užitím křestního jména.
S vykáním se pojí i příslušné pozdravy: ahoj, čau, nazdar je přípustné pouze pro tykání, dobrý den je zase vyhrazeno jen pro vykání, dobrý večer či dobré ráno může figurovat v obou variantách. Při vykání se užívá oslovení pane/paní (popř. slečno) s příjmením či s hojně užívanými akademickými tituly (pane doktore, pane inženýre, pane profesore).
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.