Vodní elektrárna Štvanice

Vodní elektrárna na ostrově Štvanice, ležící u Helmovského jezu, patří mezi nejzajímavější technické památky v Praze. Byla vybudována v letech 1903–1914 jako součást projektu regulace Vltavy. Stala se zároveň jednou z prvních pražských betonových staveb.

Secesní budova vodní elektrárny byla postavena podle projektu architekta Aloise Dlabače. Dominantou objektu je 22 metrů vysoká pětiposchoďová věž zakončená kruhovou kupolí s osmimetrovou špicí. Jádrem elektrárny byla původně vertikální trojitá Francisova turbína s výkonem 1,42 MW, jež byla v provozu až do roku 1972, kdy byla celá elektrárna kvůli opotřebení odstavena. Až po rekonstrukci v letech 1984–1987 došlo k instalaci tří Kaplanových turbín s celkovým výkonem 5,67 MW, které fungují dodnes a dodávají elektřinu do energetické sítě Prahy. Energie zde vyrobená pokrývá objem elektřiny potřebný k zajištění pražského nočního osvětlení.

Část původní Francisovy turbíny je dodnes vystavena jako exponát v areálu elektrárny. Elektrárna i vystavená historická turbína jsou dobře viditelné z nábřeží kapitána Jaroše a z nábřeží Ludvíka Svobody.

ŠÍROVÁ-MOTYČKOVÁ, Kamila a ŠÍR, Jiří. Technické památky České republiky: mosty, železnice, přehrady, elektrárny, mlýny, opevnění, sklárny, doly a další. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2012. 206 s. Naše země. ISBN 978-80-7346-141-6.