Vltavská kaskáda

Vltavská kaskáda je označení pro soustavu devíti vodních nádrží na nejdelší české řece Vltavě. Začíná přehradnou Lipno I a končí Vraným nad Vltavou. Účelem výstavby těchto přehrad je zlepšení toku řeky, ochrana proti povodním a využití energetického a dopravního potenciálu řeky. Kaskáda byla budována od 30. do 90. let 20. století.

Snaha o zefektivnění splavnění Vltavy probíhala už ve středověku, kdy byla řeka používána především pro přepravu dřeva. Teprve v 17. století, kdy Ferdinand III. nechal odstranit mohutnou skálu, která zasahovala do vltavského řečiště, se na řece objevily první jezy. První projekt na splavnění řeky od Českých Budějovic až po Mělník pochází z roku 1894 a počítal s vybudováním 33 jezů o výšce 2–4 m, které měly být vybaveny plavebními komorami.

Projekt se nakonec začal realizovat až počátkem 30. let 20. století. Prvním vybudovaným vodním dílem byla vodní nádrž Vrané. V roce 1938 byly zahájeny práce na Štěchovické přehradě, jedné z mála staveb, která nebyla za druhé světové války přerušena, neboť i samotní Němci od projektu očekávali hospodářský přínos. Po válce pak došlo na dostavbu všech ostatních přehrad: Slapy, Lipno I, Lipno II, Orlík, Kamýk, Kořensko a Hněvkovice. Poslední uvedená nádrž byla dokončena v roce 1992. Hlavní účel kaskády je výroba energie – její vodní elektrárny dnes disponují souhrnným výkonem až 750 MW. Kromě toho kaskáda v současné době slouží jako ochrana před povodněmi a pro výrobu pitné vody. Jednotlivé nádrže se ovšem také těší popularitě díky širokým rekreačním možnostem, provozování vodních sportů a rybolovu.

ŠÍROVÁ-MOTYČKOVÁ, Kamila a ŠÍR, Jiří. Technické památky České republiky: mosty, železnice, přehrady, elektrárny, mlýny, opevnění, sklárny, doly a další. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2012. 206 s. Naše země. ISBN 978-80-7346-141-6.