Vladislav Jagellonský

*1. 3. 1456 Krakov, Polské království (dnešní Polsko) – †13. 3. 1516 Budín, Uherské království (dnešní Maďarsko)

Vladislav Jagellonský byl zvolen českým králem v roce 1471 po smrti Jiřího z Poděbrad. Zpočátku vládl pouze na území Čech, neboť vedlejší země Koruny české držel jeho protikandidát, uherský král Matyáš Korvín. Oba králové spolu vedli zdlouhavou válku až do roku 1478, kdy uzavřeli tzv. olomoucké úmluvy, na základě kterých mohli oba užívat titulu českého krále. V roce 1485 byl za Vladislavovy účasti uzavřen mezi českými katolíky a kališníky tzv. kutnohorský náboženský mír, který příslušníkům obou konfesí zajišťoval svobodu vyznání, a ukončil tak dlouhá desetiletí náboženských sporů. Panovník se však jinak politice spíše vyhýbal a zůstával často pod vlivem šlechty. Pro svou liknavost si mezi současníky vysloužil přezdívku „král Bene (z latiny „král Dobře“), neboť právě tímto slovem údajně často odpovídal na většinu požadavků, které mu šlechta předložila.

Po smrti Matyáše Korvína v roce 1490 připadly Vladislavovi i zbylé země Koruny české a stal se také králem uherským. Svůj dvůr následně přesunul do Budína a v českých zemích se již po zbytek své vlády téměř neobjevoval. V roce 1500 vydal první kodifikaci českého zemského práva, Vladislavské zřízení zemské, v němž pod vlivem šlechty výrazně omezil moc královských měst. V letech 1506 a 1515 uzavřel sňatkové dohody s Maxmiliánem Habsburským, které po smrti Vladislavova syna Ludvíka Jagellonského v roce 1526 výrazně napomohly nástupu dynastie Habsburků na český trůn, neboť Maxmiliánův syn Ferdinand I. mohl své nároky na trůn opřít o manželství s Vladislavovou dcerou Annou Jagellonskou.

I přes skutečnost, že Vladislav bývá hodnocen jako jeden z nejslabších českých panovníků, znamenalo 45 let jeho vlády zároveň stabilizaci politických a náboženských poměrů v zemi, což výrazně přispělo k jejímu hospodářskému a kulturnímu rozvoji. Sám král velice dbal na panovnickou reprezentaci a to se promítalo v jeho stavebních podnicích. Po roce 1483 přeměnil po desetiletí zpustlý Pražský hrad rozsáhlou pozdně gotickou přestavbou opět v důstojnou královskou rezidenci, nákladnými úpravami prošly také hrad Křivoklát a Vlašský dvůr v Kutné Hoře. Pozadu nezůstaly ani šlechta a města – po celé zemi byly obnovovány nebo nově budovány kostely, šlechtická sídla a měšťanské domy. Specifický pozdně gotický sloh této doby je dnes často nazýván vladislavská gotika.

BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Vyd. 1. Praha: Paseka, 1999-2007. 19 sv. ISBN 80-7185-264-3.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTOTNÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.