Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Vladislav I.

Vladislav I.

Český kníže v letech 1109, 1110–1117 a 1120–1125. I přes opakované konflikty se svými příbuznými si dokázal udržet vládu a získat pro české panovníky prestižní postavení v rámci Svaté říše římské.


Vladislav I. – návrh medailonu od Antonína Poppa (1850-1915). Licene Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vladislav_medailon.jpg
Podrobné informace

*není známo – 12. 4. 1125

Vladislav I. byl druhorozeným synem Vratislava II. a Svatavy Polské. Během četných bojů mezi Přemyslovci v prvním desetiletí 12. století se postupně přidal na stranu Svatopluka Olomouckého, který jej v roce 1107 ustanovil svým nástupcem. Po Svatoplukově smrti v roce 1109 však proti Vladislavovým nárokům postupně vystoupili jeho bratranec Ota Olomoucký a především dříve sesazený kníže Bořivoj II., který se mezitím zmocnil Prahy. Vladislavovi se až pomocí úplatku 500 hřiven stříbra podařilo získat si přízeň římského krále Jindřicha V., který následně svolal v lednu roku 1110 všechny znepřátelené strany na sjezd do Rokycan a dosadil na trůn opět Vladislava.

Jakmile se Vladislav ujal vlády, nechal Bořivojovým stoupencům zkonfiskovat majetky a některé z nich přikázal oslepit. Podařilo se mu také odrazit vojenský vpád, který na Bořivojovu podporu vyslal polský kníže Boleslav III. V roce 1113 se Vladislav usmířil s Otou Olomouckým, složité však zůstávaly jeho vztahy s mladším bratrem Soběslavem, kterého několikrát vyhnal do polského exilu, i když mu nakonec vždy umožnil vrátit se zpět. Významným okamžikem Vladislavovy vlády se stala svatba (v té době již císaře) Jindřicha V. s anglickou princeznou Matyldou v roce 1114, na níž zastával úřad říšského arcičíšníka. Čeští panovníci od té doby zastávali tuto funkci pravidelně a patrně se stala základem pro jejich pozdější právo volit římského krále jako jedni ze sedmi kurfiřtů. V roce 1117 Vladislav zřejmě na nátlak sousedních panovníků povolal zpět do Čech Bořivoje a předal mu vládu, i když měl na dění v zemi podle kronikáře Kosmy stále vliv. Již o tři roky později ovšem bratra opět sesadil a vyhnal ze země. Krátce před smrtí se na přímluvu své matky Svatavy usmířil se Soběslavem a ustanovil jej svým nástupcem. Pochován je v Kladrubském klášteře, který roku 1115 založil.

Použité zdroje
BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí: (1034-1198). 2., opr. a dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. Česká historie; sv. 2. ISBN 978-80-7106-905-8.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.