Vladimír Karfík

^*26. 10. 1901 Idrija, Rakousko-Uhersko (dnešní Slovinsko) – ^†6. 6. 1996 Brno

 

Vladimír Karfík studoval architekturu na pražské technice (dnes ČVUT), navštěvoval také ateliér Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU). Po studiích získával zkušenosti v ateliérech významných světových architektů své doby – ve Francii u švýcarského architekta Le Corbusiera a poté u Franka Lloyda Wrighta ve Spojených státech. Během pobytu v Americe se seznámil s Tomášem Baťou. Po svém návratu do Československa roku 1930 začal pracovat v projektovém oddělení Baťových závodů (Zlín), kde navrhl svoje nejvýznamnější stavby (1930–1946). Po druhé světové válce se intenzivně věnoval pedagogické práci. Působil na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě, na Vysokém učení technickém v Brně (VUT) a na University of Malta (1979–1983). Karfík se stal členem mezinárodního sdružení Congrès International d'Architecture Moderne (CIAM, česky Mezinárodní kongres moderní architektury). Roku 1985 získal titul čestného člena American Institute of Architects (AIA). Zbytek svého života strávil v Brně. V poválečném komunistickém období byl velmi rozporuplnou a kontroverzní postavou, důvodem k tomu bylo jeho angažmá v zakázkách pro Baťovy závody a zároveň fakt, že později ve svých vzpomínkách činnost rodiny Baťů ostře kritizoval. Karfík získal řadu ocenění, například medaili prezidenta Václava Havla (1992) a medaili ČVUT v Praze.

V Karfíkově tvorbě se projevil nejen vliv světových architektů a rozhled získaný zahraniční praxí, ale také obrovský talent a důraz na kvalitní stavební provedení. Jeho návrhy se vyznačují jasností konceptu, promyšlenou konstrukcí a úsporností, která však není na úkor elegance. On a František Lýdie Gahura vytvořili ze Zlína nové moderní město evropského měřítka, jejich architektura spoluvytvářela firemní obraz společnosti Baťa. Nejslavnější projekty pro firmu Baťa vznikly ve 30. letech 20. století, jsou to např. Baťův mrakodrap a Společenský dům, obchodní domy v Brně, Bratislavě, Liberci, Olomouci, Praze a rovněž v zahraničí (Nizozemsko, Chorvatsko). V poválečném období realizoval Karfík řadu projektů v Bratislavě, zejména univerzitní budovy (Chemicko-technologická fakulta Slovenské vysoké školy technické /SVŠT, dnes Slovenské technické univerzity v Bratislavě/, Vysoká škola ekonomická a Farmaceutická fakulta Univerzity Komenského, přístavba Univerzity Komenského). Je rovněž autorem několika pozoruhodných moderních kostelů, např. římskokatolického kostela v Petržalce z let 1930–1931.

HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
KARFÍK, Vladimír. Prof. Ing. arch. Vladimír Karfík: 1901-1996: vzpomínky. Překlad Helena Králová. Druhé rozšířené vydání v roce 2017. Luhačovice: Atelier IM, 2017. 421 stran. ISBN 978-80-85948-88-2.
SEDLÁKOVÁ, Radomíra. 20. století české architektury. 1. vyd. Praha: Titanic, 2006. 235 s. ISBN 80-86652-24-6.
ŠLAPETA, Vladimír, ed. a GORYCZKOVÁ, Naďa. Slavné vily Zlínského kraje. 1. vyd. v jazyce českém. Praha: Foibos, 2008. 222 s. ISBN 978-80-87073-08-7.
ŠVÁCHA, Rostislav et al. Dějiny umění v českých zemích 800-2000. Vydání první. V Řevnicích: Arbor vitae societas, 2017. 991 stran. ISBN 978-80-88283-02-7.