Vítězslav Novák

^*5. 12. 1870 Kamenice nad Lipou – ^†18. 7. 1949 Skuteč 

Vítězslav Novák (pokřtěn Viktor Augustin Rudolf) maturoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci (dnes nese jeho jméno). Zde, u velitele hasičské hudby Viléma Pojmana, Novák získal základy k hudebnímu vzdělání. Po maturitě v roce 1889 se v Praze zapsal na práva a současně vstoupil na Pražskou konzervatoř (1889–1892) do skladatelské třídy Antonína Dvořáka. Novákova tvorba dokumentuje bezchybné zvládnutí skladatelské techniky na vysoké profesionální úrovni. Konzervatoř absolvoval svojí Sonátou d moll pro housle a klavír. Je to jeho první cyklická skladba, která patří mezi Novákova životní díla. Klavírní part hrál sám skladatel, byl to vynikající klavírista a od roku 1896 dále studoval v klavírní třídě prof. Josefa Jiránka. Na radu Otakara Hostinského navštěvoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy i přednášky z filosofie.

Velmi dobře znal jako skladatel a klavírista díla Chopina, Liszta, Schumanna, Griega, Čajkovského a Berlioze, jejichž hudba ovlivnila zejména jeho klavírní tvorbu – na pozoruhodné úrovni jsou jeho typické klavírní cykly, kde vidíme Nováka jako suverénního melodika. Tato díla vzbudila pozornost Johannese Brahmse, který přímluvou u berlínského nakladatele Simrocka umožnil je vydat tiskem.

Jako šestadvacetiletý přijel Novák do Velkých Karlovic – rázovité obce vsetínského Valašska. Sbíral folklor a porovnával sbírky lidových písní od Erbena, Sušila, Bartoše, Kadavého aj. Díky své schopnosti vcítit se do folklorních oblastí a mentality obyvatel dokázal komponovat melodické linie zaměnitelné s lidovými nápěvy, např. v poslední části klavírního cyklu Můj máj, ve sboru Neščasná vojna ze sborového cyklu Moravských balad, v části U muziky ve Slovácké suitě (kde je verbuňkové téma). Novákova tvorba čítá na 160 titulů a asi polovina z nich je inspirována folklorem. V roce 1910 píše symfonickou kantátu Bouře na text Svatopluka Čecha, která byla, až do doby vzniku Janáčkovy Glagolské mše, považována za jeden z uměleckých vrcholů české hudby. Z té doby svá díla vydává u vídeňské Universal Edition. Vítězslav Novák je tvůrcem čtyř oper na české náměty: Zvíkovský rarášek, Karlštejn, Lucerna a Dědův odkaz. Jeho dva balety, opět na náměty Svatopluka Čecha, Signorina Gioventù a Nikotina přinášejí vynikající barevnou instrumentaci a náznaky bitonality – v té době tak komponovali pouze Igor Stravinskij a Béla Bartók. V nejhorších dobách okupace složil duchovně založenou symfonickou báseň De profundis pro velký orchestr a varhany a vlastenecký Svatováclavský triptych pro varhany. Mezi jeho žáky na Pražské konzervatoři, kde působil v letech 1909–1941, patřili: Alois Hába, Vítězslava Kaprálová, Eugen Suchoň, Iša Krejčí, Klement Slavický aj.

http://www.vitezslavnovak.cz/
TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl. Paseka, Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. (s. 468–469)