Vinohradská vodárenská věž

Budova Vinohradské vodárny představuje dominantu pražských Vinohrad a zároveň jde o jednu z nejnovějších vodárenských věží ve městě. Vznikla v roce 1882 v Korunní ulici podle projektu Antonína Turka v novorenesančním stylu. Součástí výstavby byla i nová kotelna a studna. Věž nepředstavovala samostatný projekt, ale byla součástí celého systému zásobování města Královské Vinohrady vodou. Patří do něj i již zaniklá Vinohradská vodárna v Podolí, různé podzemní vodojemy a čerpací stanice.

Vinohradská věž dodávala zpočátku vodu nejenom Vinohradům, ale také Žižkovu, Strašnicím, Vršovicím, Nuslím a Pankráci. Budova je vysoká 40 metrů a na posledním poschodí se nachází krytá terasa, která dříve sloužila jako rozhledna. Současná podoba hranolové věžové budovy se sedmi patry je ukázkovým příkladem propojení průmyslového účelu s uměleckým ztvárněním.

Krásou vyniká zejména fasáda vodárenské věže– na každé straně jsou umístěny hodiny, sochy troubících andělů a znak Královského města Vinohrady. Vodárenská věž zásobovala vodou Vinohrady až do roku 1962, přitom dva podzemní vodojemy pod vodárnou jsou v provozu doposud. Od roku 1991 je věž kulturní a technickou památkou a vnitřní prostory věže jsou zrekonstruovány a adaptovány na byty a kanceláře.

 

ŠÍROVÁ-MOTYČKOVÁ, Kamila a ŠÍR, Jiří. Technické památky České republiky: mosty, železnice, přehrady, elektrárny, mlýny, opevnění, sklárny, doly a další. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2012. 206 s. Naše země. ISBN 978-80-7346-141-6.

JÁSEK, Jaroslav. Pražské vodní věže. Praha: VR Atelier, 2000.