Vilém Heckel

*21. 5. 1918 Plzeň – †31. 5. 1970 Huascarán, Peru

Vilém Heckel se v Plzni vyučil fotografem-portrétistou a nějaký čas pracoval v řadě menších ateliérů. Poté se soustředil na průmyslovou a reklamní fotografii a na téměř patnáct let se stal fotografem u Zbrojovky Brno a Československé obchodní komory v Praze. Po otci, jeřábníkovi plzeňské Škodovky a vášnivém turistovi, však zdědil lásku k horám, a tak se v padesátých letech 20. století začal věnovat horolezectví. Nedlouho poté odešel ze zaměstnání, stal se fotografem na volné noze se zájmem o krajinářskou a přírodní fotografii. Své první horské a přírodní fotografie vytvořil během soustředění československých horolezců ve Vysokých Tatrách roku 1955. O rok později vydal svou první publikaci Naše hory a další tituly na sebe nenechaly dlouho čekat (např. Cesty k vrcholům /1956/, Království slunce a ledu /1965/, nebo Hory a lidé /1964/, ale také mnohé další). Účastnil se prvních dvou výprav československých horolezců na Kavkaz. Mezi další významné expedice, na kterých se podílel, patří výprava do Afghánistánu (1964) a Pákistánu (1966). Mezi jeho blízké přátele patřili spisovatelé Ota Pavel, Arnošt Lustig, Arnošt Černík nebo sportovec Emil Zátopek. Zahynul v roce 1970 při zemětřesení během expedice, která se vydala dobýt nejvyšší peruánskou horu Huascarán (6 768 m). Heckel měl v plánu dokumentovat zde indiánské domorodce a jejich vesnice. Protože se všech 14 členů expedice účastnilo roku 1970 závodu v běhu na lyžích Jizerská padesátka, běží se od té doby závod na jejich počest a vzpomínka na horolezce je nedílnou součástí jeho slavnostního zahájení.

Vilém Heckel fotografoval v náročných podmínkách vysokohorských terénů. Jeho první výstava proběhla roku 1960 v Praze a vystavoval na ní především snímky z výpravy na Kavkaz. Knihy a výstavy byly většinou tematicky zaměřeny na jednotlivé horolezecké výpravy. Jeho archiv fotografií čítá přes 70 000 negativů. Heckel vydal více než 20 fotografických publikací, z nichž mnohé vyšly posmrtně.