Velká pardubická

Předchůdcem překážkového dostihu Velká pardubická byly tzv. parforsní hony, které podle anglického vzoru pořádal na svém panství ve východních Čechách od 30. let 19. století hraběcí rod Kinských. Na pardubické závodní dráze se konaly dostihy o dvacet let později. Počátkem listopadu 1874 se uskutečnila poprvé Velká pardubická steeplechase, která si svou obtížností získala brzy uznání v celé Evropě a byla považována za nejtěžší překážkový dostih na evropském kontinentu. V současnosti měří trať dostihu 6 900 m a z 31 překážek patří k nejproslulejším Velký Taxisův příkop a navazující Irská lavice. Velká pardubická se s výjimkou válečných let pořádala pravidelně každý rok.  V současnosti se koná druhou říjnovou neděli. Závodit mohou koně šestiletí a starší, nejvíce vítězství si ze závodu odnesl valach Železník (celkem čtyři), pokaždé v sedle s Josefem Váňou. Kromě tohoto koně se do historie dostihu zapsali i trojnásobní vítězové, zejména Korok s jezdcem Václavem Chaloupkou, dále Sagar, Peruán, Tiumen a v posledních letech klisna Orphee des Blins. Mezi žokeji patří nejvíce prvenství – osm – Josefu Váňovi, rovněž úspěšnému trenérovi dalších vítězů Velké pardubické. V posledním desetiletí se k jeho počtu vítězství rychle blíží žokej Jan Faltejsek.