Vánoční dekorace z živého či umělého jehličnatého stromu, jež si od 19. století získala v Česku na oblibě a stala se ústředním místem spojeným s vánočními zvyky, symbolem Vánoc.
K podobě současných Vánoc neodmyslitelně patří ozdobený (ponejvíce živý, ale i umělý) stromek. Stálezelený jehličnan se na českém území masově rozšířil spíše až ve 20. století, jeho popularita však zastínila i starší betlémářskou tradici. Od první světové války se na českém území začaly stavět vánoční stromy na náměstích či jiných veřejných prostranstvích, což bylo obvykle spojeno s charitativními cíli ve prospěch chudých a opuštěných dětí. Dnes je vánoční stromek symbolem Vánoc v domácnostech i v budovách různých institucí.
Různorodé podoby vánoční zeleně – chvojky, větve či pastýřský prut, kterým byl připisován ochranný a prosperitní význam, byly jako součást oslav zimních svátků v dřívějších dobách spjaty s koledními obchůzkami a vyslovováním blahopřání. Vánoční chvojku tvořila většinou dekorovaná vrchní část jedličky zavěšená od stropu venkovské chalupy nade dveřmi nebo nad stolem. Zdobení celého stromku se pak odvozuje od vánočních májek v německém protestantském prostředí. Pověstí o původu prvního městského vánočního stromu z počátku 16. století se ale chlubí lotyšská Riga nebo estonský Tallinn. Nejstarší české zprávy o vánočním stromku v interiéru měšťanského prostředí pocházejí z Brna (1773) a z Prahy (1820). Na venkově se městským a panským prostřednictvím začal ujímat až od 60. let 19. století. Pro svůj německý původ byl však přijímán jen pozvolna a zobecněl teprve koncem 19. století – nejdříve v Čechách a až po roce 1900 i v obcích jihovýchodní Moravy.
Vánoční stromek se zdobil a zdobí dekoracemi z nejrůznějších materiálů. K nejstarším patřilo ovoce (čerstvé i sušené), ořechy, domácí pečivo (perníčky, zázvorky), slaměné a papírové řetězy, později i drobné cukroví. Od 70. let 19. století se v měšťanských rodinách rozšířily ozdoby z foukaného a lisovaného skla (zvláště z navlékaných korálků), 20. století zaznamenává vzestup skleněných koulí, v pozdějším období i plastových, ale rovněž slaměných ozdob. Spolu s vynálezem parafínu se v 19. století na vánoční stromek dostaly hořící svíce, s nimiž souvisí i zvyky domácího věštění. Prskavky, elektrické svíčky a třpytivé řetězy jsou spojeny s rozvojem vánoční průmyslové produkce. Stálicí zůstávají bonbony (v současnosti čokoládové kolekce) balené do staniolu. Současný stromek pak bývá na svém vrcholku zakončen špicí, případně hvězdou. Nadělování vánočních dárků Ježíškem večer 24. 12. pod stromeček částečně nahradilo starší tradici obdarovávání dětí svatým Mikulášem 5. 12. Od konce 20. století se také rozšířilo pokládání drobných umělých vánočních stromků na hroby zesnulých příbuzných. V poslední době získávají na oblibě i živé rostlé stromky v květináčích, které se na jaře zasazují ve venkovním prostředí.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
