Zřejmě nejvíce slavené svátky v současném Česku. V rodinách věřících i v ateistickém prostředí si dnes Vánoce drží postavení jednoho z nejvýznamnějších svátků v roce, které však stále více nabývají na ateisticky-konzumním charakteru.
Jako Vánoce jsou označovány svátky, které jsou v Česku nejdelší státem garantovanou stabilní dobou pracovního klidu, totiž tří po sobě jdoucích dnů svátků – Štědrého dne (24. 12.), prvního svátku vánočního (Boží hod, 25. 12.) a druhého svátku vánočního (Štěpán, 26. 12.).
Období vnímané dnes většinou jako odpočinek v rodinném kruhu je završením z čtyřtýdenního adventu, jednoznačně odkazujícího ke křesťanské tradici. Tato tradice, využívající obřadně příhodného období zimního slunovratu, slaveného již v dobách pohanských, určovala ráz těchto oslav s jistotou již od středověku a i dnes tvoří obvykle druhou stranu mince k nenáboženskému prožívání českých Vánoc.
Křesťany oslavovaná radostná událost narození Ježíše Krista ponechává stopu i na zvycích současných ateisticky zaměřených Čechů – v mnoha domovech jsou vystaveny betlémy, tedy zmenšené modely města Betléma, a děti (i dospělé) obdarovává večer 24. 12. malý Ježíš nazývaný Ježíšek dárky. Mnozí nevěřící dokonce zavítají o Štědrém dni na vánoční mši do kostela.
Vyvrcholením Štědrého dne bývá pro většinu rodin štědrovečerní večeře a následné rozbalování dárků, uložených pod ozdobený stromek. Jak již název napovídá, veškeré dění je spojeno se štědrostí a hojností, které si měli lidé po adventním půstu užít. Každý kraj míval jiné zvyklosti, také dnes mívá štědrovečerní večeře různou podobu – od původních devíti chodů a v českém povědomí zakotveného nákypu s houbami, nejznámějšího zřejmě pod pojmem kuba, se v rodinách přešlo k přípravě bramborového salátu a smaženého kapra. Ryba může být zastoupena i v podobě rybí polévky. Po večeři nesmí chybět několik druhů cukroví, s jehož přípravou se v jednotlivých domácnostech začíná již počátkem adventu. Z vánočního pečiva, které mělo kdysi obřadní funkci a symbolizovalo blahobyt, byla zvláštní moc připisována vánočce z kynutého těsta, v pramenech zmiňované od 16. století. Pro každého člena domácnosti měla být upečena vlastní vánočka, po kousku dostával dokonce i dobytek a drůbež. Nadílka v podobě sladkostí, ořechů či drobných hraček, jak bylo zvykem v 19. století, přerostla dnes často do darů širokého zaměření a vysoké materiální hodnoty.
Z tradičních obyčejových úkonů, které dnes mají již jen zábavní funkci, se udržují magické praktiky věštění z olova, jež se lije do vody, pouštění ořechových skořápek se svíčkami po vodní hladině, hádání osudu z rozkrojeného jablka nebo předpovídání svatby podle hozeného střevíce. Reminiscencí někdejší úcty k předkům je rozsvěcování svíce za zemřelé členy rodiny u štědrovečerní večeře. K tradičním zvyklostem patří rozesílání vánočních a novoročních přání. Venku, ale i v mnohých domovech zaznívají vánoční písně zvané koledy, které tak navazují na tradici koledování o druhém svátku vánočním. Předvánoční období zasahuje výrazně i veřejný prostor, a to jak vánoční dekorací v obchodech a na veřejných prostranstvích, tak rozmanitými, často charitativními koncerty či jinými kulturními akcemi. Fenoménem novodobých českých Vánoc jsou také populární filmové pohádky sledované v televizi.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
